Ukrajina - historie

Ukrajina vyhlásila nezávislost 24. srpna 1991. Nejvyšší sovět Ukrajinské sovětské socialistické republiky schválil už v červenci 1991 Deklaraci o státní svrchovanosti Ukrajiny, kterou na začátku prosince 1991 potvrdilo referendum. Pojďme se ale společně podívat dále do historie.

Dnešní území Ukrajiny bylo postupně osídlováno od 7. stol. př. Kr. nejdříve Skythy. Jižní oblasti území zasáhla řecká kolonizace, v jejímž rámci vznikla městská centra Pantikapaion, Chersonesos, Olbia a Tanais, sjednocená v 5. až 4. stol. př. Kr. do Bosporské říše.

V lesostepních oblastech sídlily zemědělské a pastýřské kmeny, ve 2. stol. př. Kr. stepi obývali nomádští Sarmati, v 3. -6. stol. v době stěhování národů sem pronikali Gótové, Hunové a Avaři. Slovanské kmeny se na území Ukrajiny začaly usazovat v 8. a 9. století zvláště kolem středního toku Dněpru.

V 9. -13. století se Ukrajina stala centrem prvního východoevropského slovanského státu - Kyjevské Rusi. V jejím rámci se zformovala staroruská národnost, z níž se postupně vyčleňovali Rusové, Ukrajinci a Bělorusové. Ve 12. stol. začal rozpad státu na několik knížectví a v 1. pol. 13. stol. se Ukrajina dostala zpod nadvlády mongolské Zlaté hordy.

Ve 14. století bylo území Ukrajiny rozdrobeno a ovládáno litevským velkoknížectvím, polským královstvím, částečně Uherskem a Moldavským knížectvím. V této době část poddaných prchala před nevolnictvím do jihovýchodních oblastí Ukrajiny k Dněpru, kde si zakládali osady a žili svobodně (kozáci).

Jejich střediskem se stala Záporožská Seč. V 15. století vznikl na jižní Ukrajině Krymský chanát, kterým začala osmanská expanze. R. 1569 byla uzavřena litevsko-polská unie, podle níž ukrajinské území připadlo Polsku. Série protipolských povstání kozáků vyvrcholila v letech 1648-1654 pod vedením Bohdana Chmelnyckého. Na tzv. Perejaslavské radě r. 1654 se představitelé Ruska a kozáků dohodli o připojení levobřežní Ukrajiny k Rusku, což zaručilo Ukrajině autonomii.

Roku 1667 se rozdělení na pravobřežní a levobřežní Ukrajinu potvrdilo, pravobřežní část Ukrajiny zabrali r. 1672 Turci, které však do konce 17. stol. ze země vyhnali. Na začátku 18. stol. se kozácký ataman Mazepa marně pokoušel sjednotit obě části Ukrajiny. Pokračovala postupná likvidace ukrajinské autonomie, kozáci byli odzbrojeni a při druhém dělení Polska r. 1793 Rusko ovládlo i pravobřežní část Ukrajiny.

Ukrajinské národní hnutí

Ukrajinské národní vědomi se formovalo v boji proti cizí nadvládě. V 19. stol. byli jeho představitelé pronásledováni ruskými úřady. Institucionální výraz na- šlo r. 1846 v tajném spolku Bratrstvo sv. Cyrila a Metoděje. R. 1863 vznikl další vlastenecký spolek, Hromada, který vydával ukrajinské časopisy Osnova a Hromada. Působil do r. 1867, kdy ruská vláda zakázala vyučování ukrajinského jazyka a vydávání časopisů v ukrajinštině.

l. světová válka zasáhla naplno především západní Ukrajinu (Halič), která byla jedním z největších bojišť.

Porevoluční boje o ovládnutí Ukrajiny

Po ruské únorové revoluci r. 1917 vznikla na Ukrajině Centrální rada, která podporovala ruskou prozatímní vládu a 23. června 1917 vyhlásila na Ukrajině autonomii. Po Říjnové revoluci převzala moc v Kyjevě, zatímco bolševici vyhlásili svoji moc v Charkově. Centrální rada plnila funkci parlamentu a 24. ledna 1918 proklamovala nezávislou Ukrajinskou lidovou republiku. Vláda se však už 8. února 1918 musela přesunout do Žitomiru, protože Kyjev dobyli bolševici.

Po separátním míru s centrálními mocnostmi v Brestu Litevském německá a rakouská vojska obsadila postupně téměř celou Ukrajinu. Centrální rada se vrátila do Kyjeva a tam 29. dubna 1918 schválila první demokratickou ústavu Ukrajinské lidové republiky. Po porážce centrálních mocností byla na Ukrajině nastolena diktatura v čele s atamanem Pavlem Skoropadským.
Na bývalém haličském území Rakousko-Uherska vznikla Západoukrajinská lidová republika. Proti diktatuře Skoropadského se v listopadu 1918 zformoval Ukrajinský národní svaz, který vytvořil Ukrajinské direktorium a v prosinci obnovil Ukrajinskou lidovou republiku. Předběžnou dohodou v prosinci 1918 se tato republika sjednotila se Západoukrajinskou lidovou republikou. V únoru 1919 však Kyjev dobyla sovětská vojska, vláda musela uprchnout a jejím předsedou se stal Simon Petljura. Podle rozhodnutí pařížské mírové konference byla západní Ukrajina (východní Halič) připojena k Polsku.

Koncem srpna 1919 Kyjev společně dobyla vojska Ukrajinské lidové republiky a armáda ruského generála Děnikina, ale jejich spojenectví se rozpadlo a Petljura musel utéci. V prosinci 1919 Kyjev opět dobyla sovětská vojska. V polsko-sovětské válce r. 1920 obsadilo Kyjev Polsko a obnovilo Ukrajinskou lidovou republiku. 12. června 1920 se Ukrajina definitivně dostala pod sovětskou nadvládu a vznikla Ukrajinská sovětská socialistická republika, která 30. prosince 1932 vstoupila do SSSR. Ukrajina jako součást SSSR

Ukrajina se dále rozvíjela v rámci Sovětského svazu, ve kterém se konstituoval sovětský typ společenského zřízení s mocenským monopolem komunistické strany. Industrializace a kolektivizace zemědělství změnily ekonomickou a sociální strukturu země. Násilné metody kolektivizace si vyžádaly obrovské ztráty na životech. Jen při hladomoru v roce 1932 zemřelo na Ukrajině asi 5 mil. lidí.

Sovětská moc pod rouškou proletářského internacionalismu potlačovala ukrajinské národní cítění. Stejně jako v jiných částech Sovětského svazu i tady přinášela diktátorská realizace subjektivistických představ o výstavbě socialismu hmotnou a duchovní devastaci.

Po vypuknutí německo-sovětské války okupovala Ukrajinu německá armáda. Nacisté počítali s protisovětskými a protiruskými náladami na Ukrajině, ale v zemi se postupně rozvinulo rozsáhlé odbojové hnutí.
Do bojů po boku Němců se zapojila tzv. Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Na přelomu let 1943-1944 Ukrajinu postupně osvobozovala Rudá armáda a byla obnovena sovětská moc se všemi pro ni charakteristickými znaky a projevy.

Obnovení Ukrajiny

Od r. 1985 se začaly i na Ukrajině v rámci Gorbačovovy perestrojky tvořit podmínky pro širší uplatňování demokracie. V dubnu 1986 postihly velkou část Ukrajiny následky havárie atomové elektrárny v Černobylu.

R. 1989 začala rozsáhlá stávka ukrajinských horníků a v září 1989 byla založena první opoziční organizace Ukrajinské lidové hnutí za přestavbu (od října 1990 Lidové hnutí Ukrajiny - RUCH).

16. července 1990 schválil ukrajinský parlament Deklaraci o státní svrchovanosti Ukrajiny, která vyhlašovala nadřazenost republikových zákonů nad celosvazovými, utvoření vlastní armády a vlastních bezpečnostních sil, vlastní bankovní systém apod. Na deklaraci navazovalo schváleni zákona o hospodářské nezávislosti republiky a zrovnoprávnění všech druhů vlastnictví.
V září a říjnu 1990 se vzedmula rozsáhlá vlna demonstrací za samostatnost Ukrajiny. Když byl 24. října 1990 z Ústavy SSSR vypuštěn článek o vedoucí úloze komunistické strany, přestal v zemi existovat sovětský systém. Změna v politickém systému země přinesla sblížení s Ruskem, ale zároveň s konfliktem kvůli poloostrovu Krym přinesla i politickou nestabilitu. Po pokusu o vojenský převrat v Sovětském svazu v srpnu 1991 Ukrajina vyhlásila 24. srpna 1991 bez ohledu na další osud Sovětského svazu svou samostatnost.

Na začátku prosince 1991 celoukrajinské referendum potvrdilo Deklaraci o státní svrchovanosti a prvním prezidentem Ukrajiny byl zvolen Leonid Kravčuk. V prezidentských volbách v červnu 1994 zvítězil bývalý předseda vlády Leonid Kučma před Leonidem Kravčukem. Parlamentní volby 29. března 1998 vyhráli komunisté.