Zakarpatská Ukrajina - Karpaty

Zapomenutý kraj na východ od slovenských hranic je kromě Rumunska "nejbližší Asií". Jejím cestovatelským magnetem jsou kromě archaických rusínských a huculských vesniček se starobylými vyřezávanými kostelíčky a několika romantických úzkorozchodných lesních železnic nad Usť-Čornou především bezlesé vysokohorské pastviny, tzv. poloniny se salašemi a stády koní, ovcí a krav a kraj Nikoly Šuhaje loupežníka kolem městečka Koločava, který ve svých povídkách proslavil spisovatel Ivan Olbracht. Podle novějších výkladů jde o zromantizovanou podobu člověka, který měla značné problémy se zákonem a pral se s českým četnictvem. Novější výklad se zdá blíže pravdě, než pohled Olbrachta, který psal mírně řečeno mírně zideologizovaně.

Polonina Boržava
Je jednou z nejkrásnějších polonin na Zakarpatské Ukrajině. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je Stoj (1681 m, dříve Stohy), na jehož vrcholu stály rádiolokátory ukrajinské armády. Druhým nejvyšším vrcholem pohoří je Velikij Verch (1598 m), ale nalezneme tady i řadu dalších vrcholů jako je Plaj (1334 m), Temnatik (1347 m), Kuk (1361 m), Gemba (1491 m). Reliéf této poloniny je relativně oblý bez výrazných horských kuželů. K polonině patří ještě Polonina Kuk, která je někdy popisována jako samostatný horský celek. Do celku je ještě nutno přiřadit hřeben Palenij Gruň. Délka hřebene této poloniny tak dosahuje asi 44 kilometrů, takže jde o největší (nejdelší) poloninu celého Zakarpatí. Horské svahy jsou pokryty hustými lesy, které jsou převážně bukové. Vrcholové partie jsou holé a nezřídka se využívají jako pastviny. Nejvýznamnějšími turistickými centry této oblasti jsou města Volovec, Svaljava a Mežgorje (Mižhirja). 

Polonina Černá Hora
Tato horská skupina, ve které se nachází i vrchol Hoverla, už součástí Polonin není (pozn. ed. - jiné prameny s tím nesouhlasí)! Hlavním turistickým centrem této oblasti je obec Jasiňa, která byla za první republiky nejvýchodnější obcí Československa. Až sem zajížděl vlak z Prahy. Černohorský masív je budován především třetihorními pískovci. Hřeben se táhne od Jablonického (Príslopského) sedla až po vrchol Pop Ivan Černohorský (2025 m). V mapách se můžeme setkat s výškou od 2020 m po 2035 m, někdy bývá nazýván Černá hora. Hlavní hřeben je holý a oblý s malými výškovými rozdíly. Hoverla (2061m n. m.) (ukrajinsky Гора Говерла (Hoverla), rusky Говерла (Goverla) je nejvyšší horou Ukrajiny. Leží na nejvýchodnějším cípu země v polonině Černá hora. Vede k ní několik cest od výchozích míst - Lazeščina nebo z druhé strany Luhy. Zároveň lze zdolat i druhou nejvyšší horu - Pietroš. Pro pohyb, příp. nocleh na polonině je nutné si obstarat lístek, vstupenku, které jsou k dostání ve výchozích vesnicích (pozn. ed. - já si osobně na tuto povinnost nepamatuji). Cestou po poloninách narazíte na několik horských salaší.

Horhany, také Gorgany
Horhany leží zhruba severně od masívu Černé hory. Pohoří je u českých turistů známo jen velice málo a nebo vůbec ne. Toto pohoří, které svou plochou převyšuje skoro dvojnásobně Nízké Tatry, jenž jsou nejrozsáhlejším pohořím Slovenska, však nemá hlavní hřeben tak typický pro naprostou většinu karpatských pohoří, ale skládá se ze samostatných horských masívů oddělených relativně hlubokými sedly či dolinami. Nejvyšším vrcholem Horhan je Velká Syvulja (1 836 m). V prvorepublikové literatuře se pro ni používalo jméno Lopušná. Dalšími významnými vrcholy jsou Siňak (1 665 m), Dobošanka (1 754 m), Malá Syvulja (1 818 m), Igrovec (1 804 m), Studenec (1 600), Osmoloda (1 609 m) a velká  řada dalších. Hlavní hřeben leží zhruba mezi Toruňským sedlem a Jablonickým sedlem, které je odděluje od masívu Černé hory. Zvláštností tohoto pohoří je to, že hřebeny i svahy hor jsou pokryty obrovskými kamennými moři a suťovisky. Navíc se tady ve velké míře objevuje kosodřevina, která se v sousedních Poloninách prakticky neobjevuje. Tyto hory jsou bez jakéhokoliv turistického značení a chodníků. Jsou velice těžko přístupné a značně divoké. 

Polonina Krásna
Polonina Krásna byla prvorepublikovými turisty považována za nejkrásnější z polonin na Zakarpatí. Snad se tyto pocity dostaly i do pojmenování tohoto pohoří, které ve svých dílech popisoval i spisovatel Ivan Olbracht, jenž dlouhou dobu žil a vyučoval v Koločavě, kde hřeben poloniny Krásna Končí. I do těchto míst byl posazen děj nejznámějšího Olbrachtova díla Nikola Šuhaj loupežník. Hřeben této poloniny se táhne zhruba od spojnice obcí Usť-Čorna - Krasna po již zmíněnou Koločavu, tedy zhruba ve směru jihovýchod - severozápad. Od severu je ohraničena Siněvirskou poloninou a výběžky pohoří Horhany, na východě poloninou Svidovec a na západě Poloninou Boržava, či jejím podcelkem Palenij Gruň - Bovcarskij Vierch. Délka hřebene této poloniny dosahuje zhruba 35 kilometrů. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je Sihljanskij vysoký 1 563 metrů. Dalšími významnými vrcholy jsou Klimova (1 492), Gropa (1 494 m), Topas (1 548 m) či mohutný Mančul (1 501 m) ležící v nejmohutnější jižní rozsoše, která se táhne až k vesnici Čumalevo. Další jižní rozsochy jsou již sice menší, ale i ony jsou odděleny hlubokými a dlouhými dolinami táhnoucími se ve směru sever - jih. Hlavní hřeben je holý a poskytuje nádherné výhledy. Stejně jako rozložitý a členitý vrchol Mančul. Největšími obcemi v oblasti jsou Koločava, Ruská Mokrá, Usť Čorna, Dubove a Čumalevo.

Rachovské hory
Rachovské hory jsou v české literatuře často řazeny k Černohorskému masívu. Současná ukrajinská literatura a kartografická díla však tento horský celek uvádějí samostatně. Hřeben Rachovských hor se táhne zhruba od hory Stoh (1 650 m) - za první republiky trojmezí mezi Československem, Polskem a Rumunskem - po vesnici Luh ležící těsně u hranic s Rumunskem. Dalšími významnými vrcholy tohoto pohoří jsou Pop Ivan Trebušanský (1 937 m), který je nejvyšším vrcholem tohoto pohoří, dále Mika-Mare (1 815 m), Pietroš (1 780 m), Šešul (1 726 m), Berlebaska (1 735 m) a řada dalších. Na západním okraji jsou to hory Lisina (1 409 m) a Temna (1 089 m). Nejvýznamnějším turistickým střediskem této oblasti je městečko Rachov/Rachív/Rakhiv, které je i na české poměry vcelku čisté a udržované městečko. Dalšími významnějšími obcemi v této oblasti jsou Luhi, Bohdan a městečko Veliki Byčkov na západním okraji. Převážná část tohoto pohoří je porostlá hustými lesy.

Polonina Runa
Polonina nepatří našimi turisty k příliš vyhledávaným oblastem. V současných publikacích o Zakarpatí se často píše, že Runa je nejzápadnější oblastí, kde lze něco spatřit. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je Polonina Runa (1 479 m), která jen o 13 metrů zaostává za nejvyšším vrcholem Jeseníků - Pradědem. Její vrchol je holý a poskytuje fantastické rozhledy na všechna okolní pohoří. Za dobrého počasí lze vidět i hluboko do slovenského a polského vnitrozemí. Masív Poloniny Runa je ze severu ohraničen hřebenem Východních Beskyd (či spíše Bieszczad v Polsku) a z jihu vulkanickým pásem Východního Vihorlatu. Na jihovýchodě navazuje na tuto poloninu hřeben Poloniny Boržava a na západě je masív zhruba ohraničen státní hranicí se Slovenskem. Dalšími významnými vrcholy jsou tady Lutanska Holica (1 374 m), jejíž vrchol je také holý. A nesmíme zapomínat ani na masív Ostré hory (Ostraja Hora, 1 405 m) či Krasive hory (1 036 m), která je vysunuta na nejzápadnější okraj tohoto pohoří. Z největších turistických středisek (či spíše obcí) jsou to Turi Remeti (dříve Remetské Hámre), Perečin, Velikij Bereznyj, Ljuta a trochu vzdálenější Volovec.

Polonina Svidovec
Jde o největší z Polonin. Vždyť délka hřebene činí dobrých 60 kilometrů, navíc z hřebene vybíhají četné boční a značně mohutné rozsochy, které jsou tady zvané plajky. Těmi největšími jsou rozsocha (plajka) Apecká, Stajkova, Hlaskulova, Kobylecká, Kosovská a Bliznická. Největší z nich je Kobylecká polonina. Geologické podloží tvoří především pískovce, vápence a podobné horniny. Mohutný hřeben je zvlněn jen mírně. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je vrchol Bliznica, který dosahuje výšky 1 883 metrů. Zvlášť dobře je tady patrný ostrý přechod mezi pásmem lesa a pásmem vrcholových polonin. Les je dubový, výše pak převážně smrkový. Dalšími významnými vrcholy v této oblasti jsou Tempa (1 634 m), Tataruk (1 710 m), Tatulska (1 774 m), Unharjaska (1 707 m, dříve Stik) řada dalších. V tomto pohoří nalezneme četné stopy po diluviálním zalednění. To připomínají četné ledovcové kotle, na jejichž dnech se lesknou třpytivá oka ples. Plesa jsou ale nevelká a například s tatranskými plesy se nemohou rovnat. Snad až na Velké pleso (1 588 m), které je svou velikostí druhým největším plesem (po Siněvirském jezeru) celé Zakarpatské Ukrajiny. Nachází se ve skalnatém kotli na jižní straně pohoří. Nejvýznamnějšími turistickými středisky, která se nacházají v podhůří, jsou Jasiňa, Rachov, Kobyleckaja Polana a Lopuchov. Za poslední se musíme zmínit o místní unikátní flóře. Nalezneme tady řadu chráněných rostlin a karpatských endemitů. Nejvzácnějším pak asi bude protěž alpská známá u nás jako plesnivec.

Verchovina
Vymezení Verchoviny je poměrně složité. V širším kontextu jde o rozsáhlou oblast od vrcholu Pikuj po Turuňské (Vyškovské) sedlo, resp. po horu Vyškovský Horhan (1439 m). Na jihu pak zasahuje po hřeben Poloniny Boržava. V našem popisu tuto oblast trochu ale omezíme, kdy ji odebereme jižní část - tedy oblast Poloniny Boržava, kterou chápeme jako samostatný horský celek. Verchovina tak navazuje na hřeben Bukovské poloniny na západě, na severu je ohraničena pokračováním Verchoviny v Polsku, na severovýchodě pohořím Horhany, na jihu Poloninou Boržava a na východě ji ohraničuje oblast Siněvirské poloniny. Verchovina nemá žádný sledovatelný hřeben. Jde o poměrně plochou a dosti odlesněnou oblast, ve které narazíme na řadu podhorských vesnic, které většinou připomínají dobu u nás tak před padesáti lety. Z nejvýznamnějších vesnic si na čelním místě uveďme Pilipec, Nižnyje Vorota či Toruň. Z větších měst je tady pouze Volovec, za zmínku ještě stojí Mežgorje. Nejvyšším vrcholem celé Verchoviny je hora s podivně znějícím jménem - Čorna Ripa (1285 m). Někdy je ale jako nejvyšší vrchol uváděn Vyškovský Horhan (1439 m), který však spíše patří do pohoří Horhany. Vody Verchoviny sbírá řeka Latorica a Rika. Latorica pramení kousek odsud, pod vrcholem Pikuje, který ale zahrnujeme již do Bukovské poloniny.

Autor: Otakar Brandos (ed. upraveno), www.karpaty.net