|
Via Tomaselli / Fanes / 3.-4. den / 12.-13. července 1997
A pak jsme tam museli i my. Lezení vzdal pouze Petr B., který zjistil, že má asi na stará kolena závratě. Nástupní travers via Tomaselli stál skutečně za to. Úsek bylo nutno přeručkovat, protože obuv na tření moc nefungovala. Občas jsme na tomto úseku "vesele viseli". Ale překonali jsme jej. Další postup už nám připadal podstatně lehčí. Šlo asi o subjektivní pocity. Knižní popis mluví o kolmých až převislých skalních stupních. Pravda je, že pohledy na lidičky nad námi lezoucí po horní „holé“ špici vypadaly impozantně. Těžší místo přišlo zvláště v závěru ferraty v úzkém komíně. V každém případě byla ferrata v mnoha místech velmi exponovaná. To knižní průvodce nelhal. Pro slabší nátury zdolávání kolmých partií asi moc nebude. O obtížnosti trasy svědčí i to, že po stěně s námi lezli lezci jištění navíc doplňkovým lanem navázaným na profesionální průvodce. Koneckonců, proč ne. Na druhé straně se v jedné chvíli kolem nás mihnul jakýsi šílenec bez vybavení a v době, kdy my dospěli na vrchol, už asi hrál dole v hospodě karty. Samozřejmě že první, co jsme na vrcholu udělali, bylo telefonní pozdrav Petrovi. Rozhledy na vrcholku Fanes Sűd 2980 m byly přenádherné. Bylo to určitě i bezvadným počasím, které nám po oba dva dny přálo. Byli jsme spokojeni, měli jsme za sebou první černou ferratu. Ferrata na nás ale čekala ještě na druhé, sestupové straně. I když je psaná jako mírně obtížná, jde o via ferratu se vším všudy a ve dvou místech vyžaduje skutečně lezecký kumšt. Zvláště téměř na konci v zajímavém třímetrovém komíně. V něm se musí myslet. Po opuštění ferraty následoval sestup v kuloárové suti, který byl velice nepříjemný kvůli značné strmosti svahu. Po napojení na východní cestu od sedla Biv. della Chiesa následovala příjemná procházka, která skončila nad sedlem Falzarego. Bylo nutno zdolat ještě dvoukilometrový sešup. To už ale byla hračka.
18:15 zpocení a spokojení jsme nasedli do auta a popojeli k potoku před městečkem St.
Kassiano. Pondělí
13. července |