Dolomity 1999: 3. den - ferrata Pössnecker / Sella

Poslední den se naše kroky nejvíce dělily. Při výjezdu do sedla Sella/Sellajoch vystoupili VHTisté, kterým docela festovní trasu naplánoval Pavel Hrabánek, na začátku údolí Val Lasties asi ve výšce 1900 metrů n. m. Jejich cílem byl nejvyšší vrchol masívu Sella, Piz Boé (3152 m). Ferratisté troufající si na jednu z nejtěžších via ferrat Dolomit - Pőssnecker klettersteig - vystoupili v sedle Sella (2244 m). Ostatní pokračovali kousek níže, k chatě Sella a odtud lanovkou nahoru k chatě Demetz v masívu Langkofel.

Nejotrlejší z nás (a nebylo jich málo) si troufli ozkoušet na závěr zájezdu jednu z černých ferrat s 500 metrovým prostupem kolmou stěnou západního valu hradeb v masívu Sella vedoucí k vrcholku Piz Selva/Sellaspitze (2941 m): via ferratu Pőssnecker. Příchod k nástupu nás potrápil, neboť špatným čtením v mapě jsem nabyl dojmu, že cesta do skal vede hned nad sedlem Sella. Lépe by bylo držet se značky hned od začátku! Ke stěnám na tomto západním boku Selly je moc příchozích cest, protože tu je jedna lezecká stěna vedle druhé. Nástup do ferraty byl prostě dál a bylo nutno jít podél stěny níže něco přes kilometr. To bylo první drobné zaváháníčko. Tak jsme přišli k nástupu bohužel o chvíli později, takže nás zdržela cizí parta, která se do stěny soukala docela pomalounko a bylo nutno čekat. To bylo druhé zaváhání. Naštěstí poslední.