Dolomity 1999: 3. den - ferrata Pössnecker / Sella

Prvních 50 metrů hned po nástupu bylo nejtěžších, na některé stupy bylo nutno se přitáhnout silou, protože byly příliš daleko od sebe. Zajímavým místem byl průlez komínem, kde byla sympatická lezecká místa. Za komínem následoval zářez s průlezem na žebřík. Poté přišla nejkolmější část s přechodem do strmé stráně. To byl konec první části ferraty. Protože jsme nijak nespěchali, tak se nám lezlo v pohodě. Aspoň my na konci celé skupiny jsme často odpočívali, když jsme čekali na postup kolegů před námi. Osobně jsem vylezl s pocitem, zda-li šlo skutečně o jednu z nejtěžších ferrat v Dolomitech. Nezažil jsem totiž ani v jednom místě drobný pocit, že by se mi svírala zadní část mého lezeckého ústrojí.

Na konci první, těžší části ferraty se všichni rozložili na chvíli k jídlu, přestože stráň byla velmi strmá a suťovitá. Po krátké přestávce následovala ostrá pěšina, která vedla v serpentinách přes kamenné lavice až k veliké náhorní plošině. To bylo místo nádherných rozhledů a ticha, takže udělali druhou přestávku na jídlo - tentokráte již v pohodovém prostředí.

Po jídelní pauze jsme vyrazili do druhé části ferraty. Po krátkém, leč ostrém přístupu ke stěně Piz Selva se objevilo několik míst zajištěných lany, které se střídaly s nezajištěnými pasážemi a vše skončilo závěrečným 20 metrovým kolmým výlezem na plato vrcholu. Druhá část byla v porovnání s prvou hračkou. Protože jsme lezli rychle, docházel dech.

Vrchol ferraty Piz Selva (2941 m) je skutečně rovné plató, ze kterého jsou ještě krásnější rozhledy po celé přilehlé oblasti dolomitských masívů. Tak si je na fotografiích vychutnejte jako my.

Sestup začíná dlouhým pochodem po celém obvodu věží Selvy. Téměř se jde po rovině po náhorní plošině Altopiano di Meisules. Na prvním rozcestí se odbočuje ostře doprava a klesá se údolím Lasties s cílem sedlo Sella.