Apeniny 2001: 4. den - NP Gran Sasso

Biková trasa: pod sedlem Vado di Solle (1500 m) - křižovatka směrem na Gran Sasso (1450 m) - (otočka na Campo Imperatore, cca 1600 m - křižovatka směrem na Gran Sasso (1450 m)) - sedlo pod Monte Capo di Serre (cca 1600 m) - Castel del Monte (1346 m) - odbočka k Ofeně (cca 700 m) - Forca di Penne (918 m) - Corvara (cca 700 m) - Pescosansonescovecchio (cca 475 m) / cca 50 km, s Campo Imperatore cca 60 km, + 690 m, - 1670 m.

V sobotu hned po ránu, přestože se nebe mračilo a foukal vítr, se většina účastníků vycáchala v moři. Byla to na pár dní poslední příležitost, neboť jsme mířili do vnitrozemí. Moře bylo stále a nebývale bouřlivé. Námořnice Maruška říkala, že je to v této době normální.

Po snídani jsme se autobusem začali posunovat blíže horám směrem na západ. Startem cyklistické trasy bylo stanoveno městečko Farindola (557 m), odkud se mělo vyjet do sedla Vado di Sole (1623 m). Mnozí však výstupem cca 1100 metrů kroutili nevěřícně hlavou. Při průjezdu kouzelným městečkem Loreto * (Italy, Michelin, str. 199, které má údajně spojitost se zvonky v Loretě na Hradčanech) v hornaté krajině začalo pršet. Za takové situace bylo rozhodnuto jet směrem do sedla a hor kontrolovat počasí, zda-li se neumoudří. Minuli jsme další horské městečko Penne (velmi hezké jako Loreto) a silnice stále více a více stoupala nahoru. Někteří "tvrdí bikeři" požadovali okamžitý výsadek kvůli "kouzelnému" stoupáku, ale nebyli oslyšeni. Marie S. naopak spřádala plány, kde se vůbec nechá vysadit. Jenže déšť neustával. A tak jsme vyjeli až do sedla, kde se mraky přeciť jenom trochu roztrhly. Ze sedla jsme sjeli kousek níže a zaparkovali na začátku horské krajiny jménem CAMPO IMPERATORE s velikou náhorní plošinou. Rozhodli jsme se naobědvat a získat další čas k rozhodování. Ve výši 1600 metrů deště ubylo, ale krajina byla zahalená nízkými mraky a foukalo. Účastníci se rozeběhli po krajině a dělali si představu o životě hmyzu a kytek. Tři kluci nevydrželi a vystoupali si zpátky do sedla, zatímco já - jako řádný vedoucí - jsem jel obhlédnout vedlejší silnici vedoucí po náhorní plošině směrem na GRAN SASSO. Zpátky jsem to vzal terénem přes louky. Jenže jsem nepočítal s tolika krtčími kopečky a prasečími výhraby. Málem jsem přišel o zuby. Ten blbej okruh měřil šest kilometrů! Ostatní už byly téměř po obědě. Po hodinové obědní přestávce bylo zřejmé, že se počasí pomalu stabilizuje. Aspoň pokud jde o pouštění vody na matičku zem. Jenom studeně foukalo. Bylo jasné, že se na kola jde!