Apeniny 2001: 5. den - NP d´Abruzzo

Na kraji Scanna při fotografování vjezdu do města mě dojeli Reifovi a tak jsme pokračovali u v úzkých uličkách pospolu. Časem jsme narazili na malé náměstíčko s nenápadným kostelíčkem, ale hlavně otevřenou kavárničkou. Byli jsme zřejmě první hosté ten den, neboť nám majitel přenechal stolky venku, kde před tím sám seděl. Poručili jsme si ke kávě palačinku (crepes). Já jsem se rozhodnul ochutnat místní specialitu, ovocný med. Místo toho mi italští bídáci přinesli palačinku s nutellou, které byly hory. Fuj! Neměl jsem sílu se s nimi hádat. Nutellu jsem odstranil, palačinku bez nadšení snědl a zaplatil dvakrát více než za místní specialitu. Kolem nás chodily místní babky, pravděpodobně v krojích. Jejich tmavé oblečení se nám zdálo přeciť jenom moc sváteční na obyčejnou neděli. A pak už se objevilo české stádečko. Aspoň jsme jim mohli přenechat naše místa u stolků a vyrazit dál.

SCANNO (kraj Abruzzo, Italia-Michelin, str. 81). Krásně zachovalé středověké městečko situované na kopci v panenské krajině, ve stínu Apenin u půvabného jezera Lago di Scanno, je oblíbenou zastávkou na cestě do Parco Nazionale d´Abruzzo. Řadí se k nejnavštěvovanějším místům v kraji. Jeho kouzlo tkví ve starobylých uličkách, úzkých schodištích, dvorcích nepravidelných tvarů, na nichž se tísní kostelíky, a památných panských domech, v jejichž oknech zahlédnete ženy věnující se vyšívání či krajkářství. Největší ruch tu panuje v letních měsících, kdy Scanno nabízí rozmanitou zábavu od jízd na koni či v loďce, přes kempování u jezera až po srpnový festival vážné hudby. Při lednové Festě di SantęAntonio se před kostelem Santa Maria della Valle připravuje ohromné množství lasagní, jež se rozdají okolojdoucím.

Asi o tři kilometry dál s kopce u jezera Lago di Scanno jsme narazili překvapivě na naše vozidlo, které v tu dobu mělo stát minimálně o 10 kilometrů dál. Řidiči na nás bezradně čekali. V cestě jim stál podjezd, který byl o 30 centimetrů nižší než vozidlo, a to na hlavní průjezdní silnici. POZOR! U tohoto jezera projedou pouze vozidla nepřevyšující 3,20 m. Ale pouze po hlavní silnici. Jenže řidičům místní řekli, že po vedlejší silničce, na západní straně jezera naše auto kvůli návěsu neprojede kvůli úzkým a neprůjezdným zatáčkám. Tak jsme se na kolech vydali na průzkum. Objeli jsme celé jezero a řidičům sdělili, že můžou po vedlejší silnici klidně jet, že místní nemají moc dobrý odhad. A vyrazili jsme po hlavní dál vstříc krásám údolí podél řeky (Fiume) Sagittário. Jenže jen jsme dosedli do sedel, začalo krápat. Zhodnotili jsme to jako nevýznamnou přepršku a jeli. Jenže déšť zesiloval. Po kilometru bylo jasné, že nejde o letní bouřku, ale že bude pršet dlouho. Proto jsem se rozhodl zbylých deset kilometrů dojet co nejrychleji. Aspoň využijeme co nejdéle suchého asfaltu, než se naplní vodou.