Návštěvník těchto památek musí počítat s tím, že na místě vykopávek najde vlastně jenom stavby. Když bude mít kliku, tak sem tam sochu a mozaiku na podlaze. Jinak všechno je odvezeno do muzeí. Procházka vede od jedné stavby ke druhé a každá je naštěstí vybavena několikajazyčným popisem. Také je možné si zakoupit plánek areálu z doby, kdy všechno stálo. To je velmi působivé, protože podle obvodových zdí se stavby velmi těžko domýšlejí. Chce to představivost a dobrého průvodce. Především pokud jde o chod dějin v těchto místech. Místo dalších podrobných poznámek si radši vezměte do ruky knihu. Ale než popis úplně opustím, dovolím si ještě dvě poznámky. Pokud by přeciť jenom trochu znalé lidi mátla architektura vily, vězte že je postavená v převažujícím řeckém slohu, který Hadrián miloval. Ale to znalci budou vědět, jinak od čeho by byli znalci. Velikou zajímavostí mimo učebnice dějepisu jsou popisy pod bazénem vyhřívaným sluncem (fotografie č. 2 ve střední řadě). Pod ním totiž vedou rozsáhlé chodby, jejichž zdi jsou pomalovány nenechavými turisty. Já našel nejstarší zápis kolem roku 1715. Aleš údajně našel ještě starší z konce 17. století, někdy kolem r. 1680. To koukáte jak dlouho již chodí "túristi" okukovat Hadrianovu vilu. Však také popisy staveb jsou doprovozeny dobovými malbami italského malíře ze začátku 18. století. Zcela zjevně před třemi sty lety toho stálo na místě více!