Apeniny 2001: 6. den - Villa Adriana, Colli Albani
ALBANO LAZIALE (Itálie-Olympia
str. 136). Město 28 km jv. od Říma, kdysi vojenský tábor založený císařem
Septimiem Severem (193-211). Hlavní památky: Porta Pretoria, 36 m široká brána někdejšího
tábora, dvě věže. S. Maria della Rotonda - starověká stavba přeměněná v v křesťanský
chrám. Zbytky amfiteátru na východ k jezeru Albano. Chrám S. Pietro v areálu ruin
římských lázní. |
Karel si odskočil, já vše zdokumentoval a už jsme mastili
dolů. Při prudkém sjezdu jsme zjistili, že na Monte Cavo asi stejně nebylo možné
vyjet, neboť šlo o hlídaný prostor, nejspíše vojenský. Na silnici k hoře byly závory
a hlídky. To maximalisty mezi námi trochu uklidnilo a mastili to dál kolem jezera Albano
stále prudce dolů s kopce. V dálce, na druhé straně jezera bylo vidět Castel
Gandolfo a Albano
Laziale (400 m). Bylo příjemné teplo a tak jsme se rozhodli zastavit na parkovišti, sednout si na zídku, kinklat nohama a do kelímků
si nalévat místní bílé vínko. Čas ubíhal v pohodě, dokud jsme nezjistili, že na
dosažení cíle nám zbývá hodina a 15 minut. Vláďa K. nad tím mávnul rukou, ale
zodpovědný Karel Z. radil vyrazit. Zbývalo nám totiž ještě něco přes 30 kilometrů,
ne-li 40. Také jsme měli ještě cestou koupit víno navečer. Nějaká prohlídka Castela
Gandolfo a Albana Laziale šla stranou. Zkrátka shrnuto bylo to k nestižení. Jediné, co
nám hrálo do noty, že značná část vedla s kopce dolů. Jen taktak jsem díky této
"výhodě" před Marinem ubrzdil stroj za nějakým "ptákem", který na
poslední chvíli odbočil vlevo. U Castela Gandolfo, kdy jsme neměli vlastně žádný čas
navíc, nás Vláďa K. ukecal a my zajeli aspoň na hlavní náměstí města. Vláďa se však
chtěl v klidu rozhlížet, což jsme museli rychle rozmluvit. V Albanu se tato situace již
neopakovala, navíc jsme vjeli do silné dopravní zácpy s frontami na semaforech. A tehdy
se ukázalo, jaký dokonalý prostředek je kolo pro kolony. 50 centimetrů mezi auty a
chodníkem bylo našich. Při jízdě z Albana s kopce dolů jsme dosahovali téměř 60 km
rychlosti v hodině, čímž jsme se dopustili dopravního přestupku. Policie nás mohla
zastavit pro rychlou jízdu. Ještě by navíc zjistila, že jsme něco popili. Naštěstí
však nezastavila. A pak přišla rovina a zničující tempo. Vláďa K. s Karlem Z. se střídali
na čele a já se zuby nehty držel v zadu v závětří, protože rovina
nerovina, dlouhé
úseky se naše průměrná rychlost pohybovala mezi 30 a 40 km/hod. a spíše k horní
hranici. Fuj, na horském kole to byla fuška. Střet s autem zase málem pro změnu potkal
Karla.
|