Apeniny 2001: 6. den - Villa Adriana, Colli Albani

 
ALBANO LAZIALE (Itálie-Olympia str. 136). Město 28 km jv. od Říma, kdysi vojenský tábor založený císařem Septimiem Severem (193-211). Hlavní památky: Porta Pretoria, 36 m široká brána někdejšího tábora, dvě věže. S. Maria della Rotonda - starověká stavba přeměněná v v křesťanský chrám. Zbytky amfiteátru na východ k jezeru Albano. Chrám S. Pietro v areálu ruin římských lázní.

Karel si odskočil, já vše zdokumentoval a už jsme mastili dolů. Při prudkém sjezdu jsme zjistili, že na Monte Cavo asi stejně nebylo možné vyjet, neboť šlo o hlídaný prostor, nejspíše vojenský. Na silnici k hoře byly závory a hlídky. To maximalisty mezi námi trochu uklidnilo a mastili to dál kolem jezera Albano stále prudce dolů s kopce. V dálce, na druhé straně jezera bylo vidět Castel Gandolfo a Albano Laziale (400 m). Bylo příjemné teplo a tak jsme se rozhodli zastavit na parkovišti, sednout si na zídku, kinklat nohama a do kelímků si nalévat místní bílé vínko. Čas ubíhal v pohodě, dokud jsme nezjistili, že na dosažení cíle nám zbývá hodina a 15 minut. Vláďa K. nad tím mávnul rukou, ale zodpovědný Karel Z. radil vyrazit. Zbývalo nám totiž ještě něco přes 30 kilometrů, ne-li 40. Také jsme měli ještě cestou koupit víno navečer. Nějaká prohlídka Castela Gandolfo a Albana Laziale šla stranou. Zkrátka shrnuto bylo to k nestižení. Jediné, co nám hrálo do noty, že značná část vedla s kopce dolů. Jen taktak jsem díky této "výhodě" před Marinem ubrzdil stroj za nějakým "ptákem", který na poslední chvíli odbočil vlevo. U Castela Gandolfo, kdy jsme neměli vlastně žádný čas navíc, nás Vláďa K. ukecal a my zajeli aspoň na hlavní náměstí města. Vláďa se však chtěl v klidu rozhlížet, což jsme museli rychle rozmluvit. V Albanu se tato situace již neopakovala, navíc jsme vjeli do silné dopravní zácpy s frontami na semaforech. A tehdy se ukázalo, jaký dokonalý prostředek je kolo pro kolony. 50 centimetrů mezi auty a chodníkem bylo našich. Při jízdě z Albana s kopce dolů jsme dosahovali téměř 60 km rychlosti v hodině, čímž jsme se dopustili dopravního přestupku. Policie nás mohla zastavit pro rychlou jízdu. Ještě by navíc zjistila, že jsme něco popili. Naštěstí však nezastavila. A pak přišla rovina a zničující tempo. Vláďa K. s Karlem Z. se střídali na čele a já se zuby nehty držel v zadu v závětří, protože rovina nerovina, dlouhé úseky se naše průměrná rychlost pohybovala mezi 30 a 40 km/hod. a spíše k horní hranici. Fuj, na horském kole to byla fuška. Střet s autem zase málem pro změnu potkal Karla.