Při sjezdu z Todi (410 m) údajně dosáhli kluci ve skupině před námi rychlosti 75 km/hod. My ne. Oni však jeli z města po jiné, úzké a přímé silnici s kopce. Pod městem u nádraží (156 m) jsme dostihli Reifovi a absolvovali s nimi několikakilometrový výjezd, který začínal nenápadnou odbočkou v městečku Ponterio (147 m) a šplhal nejdříve k vesničce Duesanti (310 m, překládám jako Dva svatí). A dále už menším utahovákem do sedla u vesnice Castelvecchio s nenápadnou výškou 503 metrů nad mořem. Na trase se začaly objevovat opět ostré kopce, takže někteří z part před námi během 11 kilometrového stoupáku občas v popoledním vedru kola tlačili. Za sedlem následoval dlouhý, osmikilometrový sjezd k městečku Bastardo (287 m), kde Hanka R. musela nutně na cocacolu. Městečko je pověstné tím, že se zde stýkaly dvě římské cesty, Via Flaminia a Via Tuderte. To udělalo z místa nesmírně důležitou křižovatkou. Stál zde jakýsi zájezdní hostinec nebo co. Pravděpodobně vykřičené pověsti, a proto dostal takové nehezké jméno. Místní se prý snaží léta marně se hanlivého názvu města zbavit. Podle místních cedulí zde měly být jakési zbytky římského poštovního domu, ale my je nezahlédli, neb jsme pospíchali vpřed. Čekal nás totiž ještě další desetikilometrový výstup do městečka MONTEFALCO (427 m). Při stoupání, které už nebylo tak kruté, začalo krápat a Aleš s Jitkou se zdrželi přemítáním, zda-li jet v pláštěnce. Tak jsem trhl a makal nahoru dosáhnout města co nejrychleji. Aspoň jednou jsem chtěl být pod střechou ve chvíli deště. To se mi téměř podařilo. 300 metrů pod vrcholem přišel deštíček. Ještě jsem stačil udělat foto, chytit smyk na městské dlažbě při ostrém výjezdu k hlavnímu náměstíčku Montefalca a zajet pod veliké slunečníky, kde už většinu míst obsadila jakási křičící parta českých bikerů.