Děčínská vrchovina 2001: 1. den - Nakléřov - Tiské stěny
Železniční doprava nemá budoucnost. Aspoň pokud bude jezdit tak, jako rychlík SP 1772 v sobotu ráno 27. října 2001. Pokud by jezdil tak rychle i v budoucnosti jako toho rána, má jedinou šanci jak získat cestující: Být levný. To, co předváděl na trati do Děčína bylo ne nepodobné jízdě hlemýždě. Přestože se trať mezi Prahou a Děčínem modernizuje, takže vlak projížděl občas staveništěm, loudal se neskutečným tempem. A jestli to nebude lepší ani v budoucnosti, tak ať tento dopravní druh zmizí z povrchu nebo dělá jenom vyhlídkové jízdy.
Vyrazili jsme. Foukalo a nebylo moc příjemně. Vlastně bylo hnusně. Trasa vedla po modré podél víkendových chat v údolíčku Jílovského potoka. Přes vlezlé sychravo si zakrátko mnozí odstraňovali zbytečné vrstvy oblečení. Těla se zahřívala. Počasí zůstávalo hnusné. Byla doba hospodských návštěv. První nás čekala v Nakléřově. Podnik měl hezké jméno: Paradise. Na rozdíl od Ráje bylo zavřeno. Snažil jsem se marně dobouchat, abych se místních zeptal, jestli tento bordel je jediným podnikem v místě. Nikdo však neotvíral. Holky měly asi po šichtě. Nezbylo nám než pokračovat v cestě. |
Dráhy se nám za courání odvděčili výlukou do Jílového na Děčínsku,
takže jsme jeli nejdříve autobusem a teprve pak přesedli na místní lokálku. To už se
k nám připojili Táňa N. s Vláďou R. Vláček nás vysadil na nádražíčku v
Malém
Chvojně. V nádražní čekárně o velikosti 1x1 m jsme nalezli Janu J. i se psem. Více
účastníků nádražního života se tam nevešlo. Už nám chyběl pouze Honza
J., který
se vydal na trasu pěšky již z domova. Kde mašíroval zrovna v době setkání s Janou,
nebylo známo.