Děčínská vrchovina 2001: 1. den - Nakléřov - Tiské stěny

Cesta vedla dál po modré na Krásný Les. Mlha byla tak hustá, že jsme museli opatrně jít po levé straně vozovky, abychom včas zahlédli světla protijedoucích aut. Krátký dohled vedl k rozdělení spolku na dvě skupiny. A také ke kufrování. Modrá totiž asi po dvou kilometrech uhnula do lesů. Tam zamířila čelní skupina. My na chvostu pokračovali po asfaltu dál, dokud jsme nenarazili na červenou. Po levé straně se objevil oplocený objekt se spoustou kamer. Nic ale nebylo vidět, žádná stavba či živáček. Marii S. jsme napověděli, aby zazvonila a objednala si kafíčko. Tak bychom zjistili, o co jde. Možná. Nakonec z objednávky sešlo. Marie neměla odvahu. Po dosažení červené turistické jsme uhnuli z asfaltu, jenže ne doleva, ale doprava po hřebenech Krušných hor směrem na sever. O kufrující skupině jsme ještě v té chvíli nevěděli. Cesta vedla dál většinou lesem, v něm aspoň tolik nefoukalo. Radka K. přesto holky oblékla do neprofouknutelných pláštěnek. Žádná krása, známe to z mladí, ale určitě byly pláštěnky účinné. Občas se někdo zeptal, jak je daleko hospoda, a já odhadoval něco mezi 5 až 7 kilometry. Tak jsme po několika kilometrech na hřebenech, ze kterých bylo vidět kolem dokola čudlajs, dorazili na křižovatku Panenská. Cedule hlásala, že do Tisé je sedm kilometrů. Holt sedm kilometrů do hospody zůstalo beze změny. Mezitím zavolal Vláďa R. a tak jsme se dozvěděli, že čelní skupina je beznadějně na konci.

Další část cesty nešla určitě podle mapy. Na rozdíl od ní červená pokračovala ve skutečnosti dál lesem místo po asfaltu na hraniční přechod Petrovice. Počasí se nezlepšovalo a tak šlo jenom o to, abychom zůstali mezi stromy. Záhy jsme překonali Nakléřovský průsmyk, aniž bychom o tom věděli. Nikdo z nás v té chvíli neuznamenal, že zrovna těmito místy jednou povede dálnice D 8 na Drážďany. Někde v oblasti Holého vrchu a Tiského sedla nás dohnala zadní skupina. Vzhledem k ještě stále příliš vzdálené hospodě jsme udělali přestávku, aby se lidi najedli. Bylo již dost pozdě, něco ke čtvrté. Naštěstí nás čekal pouze sestup k Tisé, kde jsme doufali, že hospoda už konečně bude. A byla. Samozřejmě že jsme v ní uvízli. Když jsme se z ní vykopali, bylo už pět hodin odpoledne a stmívalo se. Tiské skály byly tmavé. Přesto jsme se k nim vydali. Cesta totiž vedla po jejich hřebeni a bylo zřejmé, z toho mála, co vůbec bylo vidět, že musí jít o velmi hezkou procházku se spoustou krásných výhledů do krajiny. Bohužel mi nic neviděli. Asi po kilometrovém okruhu skončila skaliska a již ve značném příšeří se objevila rozsvícená a velmi dobře vypadající Turistická chata. Toho malá část využila a šla na frťana. 

A pak už nastal marš směrem Ostrov. Cesta vedla dál lesem a světla ubývalo. Vesnice však byla nedaleko. Bohužel v první hospodě na začátku Ostrova pořádali soukromou akci, tak jsme vyhledali ubytovnu. Horolezecká chata byla plná mladých lidí, většinou horolezců. Chatař Vašek Hajda nás ubytoval, občas některého mladého vystěhoval a poslal nás na večeři do restaurace Na pekárně s tím, že mladý po večeři opustí spodek chalupy a přemístí se do vedlejší a my budeme mít společenskou místnost pro sebe. A bylo to tak. Jarda Kafka hrál na kytaru a my pomalu odpadali.