Děčínská vrchovina 2001: 2. den - Ostrov - Děčínský Sněžník

To by chtělo projet na kole. Na rozcestí pod Koňskou hlavou jsme kvůli malým Kafkovic holkám přepočítali čas a rozhodli se nejít do Maxiček jako ostatní, ale sejít rovnou do Bělé. Nezapomněli jsme totiž na buřty v báglech. Počasí bylo stále vodnatější a někteří si začali dělat starosti, zda-li rozděláme oheň. Chvíli jsme chtěli otestovat Jardu, jestli si zapamatoval něco z tábornických dovedností, ale nakonec jsme jej nemučili. Oheň jsme měli razdva. Kafkovi si prostřeli téměř celý stůl, vyndali láhev červeného, kterou nestihli vypít večer předtím a byly hody. 

Asi po 40 minutách popíjení a baštění jsme ohniště zahrabali do půdy, víno dopili a vydali se dál. A bylo to fous. Neboť voda začala protékat už i stromovými deštníky nad našimi hlavami. Na cestě, která nebyl tolik kryta, regulérně pršelo. Cesta padala stále dolů a voda taky. Nezbývalo než jít a jít, sklopit hlavy nebo si vzít kapucu. A říkat si, jaký je to bezvadný útok na pleť! Na hraně Děčína se spustil slejvák. Naštěstí zastávka MHD byla kousek. Nejenomže posloužila střechou, ale asi za deset minut jel autobus. Samozřejmě že jsme jej využili. Na nádraží jsme potkali první skupinu, která kousek za Maxičkami také nastoupila do busu MHD a na nádraží si již stihla koupit lístky do Prahy. Nakonec i do Prahy vyrazila jako první. Druhá se rozhodla jít do restaurace a jet asi 30 minut později jako páni vlakem typu Eurocity. Zajímalo nás, jestli za ty peníze pojede stejně pomalu?

Jízda vlakem byl také poslední zážitek. Naštěstí jsme si zajistili místenky a tak jsme z kupé vystrnadili dva chudáky, co na místenky nemysleli. A pak už jsme jeli jako lordi. Vlak se tiše, bez drncání rozjel. Za velkým oknem plavala tiše krajina. Neskutečné ticho, jako by jel člověk v ponorce a za oknem vodní svět beze zvuku. Působilo to až podivně. Vlakem se jelo pohodlně, zvláště  když jsme přišli na to, že se dají sedačky rozložit a my se na ně můžeme natáhnout. Nijak rychle však nejel, jel však plynule. V jednu chvíli to vypadalo na to, že přijede na hlavní nádraží pozdě, měl ale minimální zpoždění. Zvláštní zážitek. Ještě kdyby byly ceny v jídelním voze přijatelné, tak by to nemělo chybu. Ceny jsou ovšem nastaveny tak, že většinu lidí musí odradit. Proč dávat za kafe 70 korun! Co takhle jídelní vůz na gastroturky, když je zřejmé, že ve vlaku nemohou být dvojí ceny?