Dolomity 2001: 1. den - feráta Alpiniweg/Strada degli Alpini

Začala po zabočení na severní stranu vrcholu La Spada. Cesta se zařízla do boku masívu, museli jsme často ohnout záda a tak jsme vzápětí došli k hlubokému skalnímu zářezu. Muselo se slézt ze skalní hrany do suťového kuloáru a vylézt na hranu na druhé straně zářezu. K tomu posloužily konce dvou horolezeckých lan, které usnadnily sešplhání a následné vyšplhání. Karel Znamenáček ml. rovnou do kuloáru skočil. Sníh byl měkčí, hrnul se a pohyb brzdil. Na druhé straně zásek ve skále pokračoval, stáčel se více na sever a sněhu přibývalo. Naštěstí se objevila konečně ocelová lana. Ferrata Alpiniweg začala. Překonávala široký oblouk Ausseres Loch/Susa di Fuori. Nešlo o nijak složitý postup, ale bylo nutno dávat pozor, kam člověk šlape. Vyšlapané stopy ve sněhu držely. Problémy měli pouze lidé se sklonem k závratím, například "asketik" Honza Haering, který prý sytil mozek ničitelem závratí. Nejkomplikovanější místo bylo v nejhlubší části zářezu, kdy bylo nutno překonat potok přechodem přes sněhový jazyk. Pod sněhem čekal namrzlý splaz a bylo riziko, že by boty mohly ujet. Opatrným postupem čela skupiny se vytvořily ve sněhu šlápěje, které tlak ostatních účastníků vydržely. A když někomu bota uklouzla, sníh vytvořil okamžitě sněhovou brzdu. Jakmile jsme se dostali přes tento sněhový potok, sníh mizel, neboť cesta se přitočila zase na jih.

Po obejití úpatí další hory Torre Undici začala cesta bohužel nepříjemně stoupat. Sněhu přibývalo a pochod ztěžkl. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli udělat další a delší přestávku, aby se lidi posilnili. Měli jsme kliku, neboť se uzavřené mraky rozestoupily a slunce příjemně hřálo. Seděli jsme na šutrech mezi sněhem asi půl hodiny, jedli, kecali a vychutnávali krásné rozhledy. Po příjemné pauze stoupák pokračoval až do sedla Elferscharte ve výši 2600 metrů. Vepředu šla mládež s Petrem Piherou a prošlapávala všem ostatním cestu a její směr. Tuto skupinu jsem nalezl asi 100 metrů dál na odbočné větvi cesty č. 101 vedoucí do sedla Sentinella. Zkoumali, zda-li by se nedala projít i druhá, obtížnější část ferraty Alpiniweg. Nedala. Od sedla Elfer do sedla Sentinella je cesta vedena na zcela zastíněné severní straně vrcholu Elfer/Cima Undici. Však to také bylo poznat na sněhu. Bylo jej daleko více a byl prašanovitý. V zákrytu hor mrzlo. Nejhorší bylo, že se značka ztrácela a cesta se dala jenom velmi obtížně odhadovat. Z těchto důvodů jsme se rozhodli nepokračovat pochodem po ferratě. Zatímco my rozhodovali o dalším přežití skupiny, ostatní se pustili opět do jídla. Někteří účastníci hlásili, že již toho mají dost. Během této přestávky objevil Zdeněk Stružka na mobilu vzkaz od Bedřicha Kopřivy, že je v pohodě, ale že je late za námi. Tím si vysloužil přezdívku Béďa Late. Horší bylo, že to nebyla dobrá zpráva. Vůbec jsme netušili, jak daleko za námi je. Vláďa Nývlt konstatoval, že Bedřich při vystoupání k chatě Zsigmondy-Comici na tom nebyl nejlépe a vypadal, že se vrátí stejnou cestou k busu.