Dolomity 2001: 2. den - feráty Sextener Rotwand + M.Zandonella

Bohužel počasí druhého dne bylo jiné, než předpovídaly internetové stránky. Bylo hnusně. Hory byly zahalené mraky, ze kterých však naštěstí nekapalo. Aspoň to. Rozhledy však pro kočku. Busem jsme dojeli k dolní stanici lanovky Bad Moos (cca 1350 m) a odtud pohodlně čtyřkabinkou až k chatě Prati do výše cca 1900 metrů. Po výstupu si kdekdo bral nějakou vrstvu navíc. Bylo sychravo a liduprázdno. Žádné velké lenošení kvůli zimě jsme si nemohli dovolit a hned jsme vyrazili. Aspoň valná většina. Pouze malá část zůstala na úrovni lanovky a chodila ve výši 2000 metrů. Na mapy jsme museli na chvíli zapomenout, protože čísla neseděla. Drželi jsme se cedule, která říkala, že se máme vydat po cestě č. 100A. Ta to nabrala ostře nahoru. Hned v první zatáčce se Karel Z. honil s Alešem P., kdo koho předhoní. Karel prohrál, nepodařilo se mu strmou zkratku vyběhnout rychleji. Ale byl v nevýhodě. To jsme ještě byli hraví!

Po několika stovkách metrů už bylo všem teplo, protože cesta stoupala poměrně dost ostře nahoru. Často vedla odvážně po úzkém horském hřebeni. Bohužel nebylo nic vidět. Tušili jsme, že při lepším počasí to musí být skvostný pochod s výhledem na obě strmé strany. Aspoň podle vzácných chvil, kdy se mraky na pár sekund roztrhnuly. Šlapalo se jinak dobře, sníh nikde. Tak jsme dosáhli sedla v místě zvaném Rotwandkopfen asi ve výši 2400 m. Nastalo davové navlékání úvazků, přestože ferrata byla ještě daleko. Ale chůzi nevadily, aspoň jsme byli ready. Cesta se začala vinout v úzkém a příkrém kuloáru a hned se přidal sníh. Asi o 50 metrů výše jsme narazili na začátek ferraty Croda Rossa, což byly pouze dva žebříky. A šlo se dál po cestě, ve které bylo stále více a více sněhu. Kvůli tomu také cesta ubíhala pomalu. Přestávka v sedle Anderterscharte (2600 m) byla více než nutná.