Dolomity 2001: 2. den - feráty Sextener Rotwand + M.Zandonella

Bohužel počasí bylo hnusné a velice rychle jsme prochládali. Bylo nutno zvednout kostry, bylo totiž zřejmé, že pochod se zpomaluje. Odhadoval jsem, že vrcholu bychom mohli dosáhnout za hodinu. Omyl. Nakonec to byly hodiny dvě. Posledních 200 metrů se nám postavilo do cesty několik krátkých jištěných úseků a také zasněžená sněhová pole. Bylo nutno stále kontrolovat směr cesty. Petr Pihera, který většinou prošlapával ten den cestu nahoru, večer konstatoval, že to nebylo nic příjemného. Nešlo o složitou cestu ani těžké úseky, ale do bot padal sníh, rukavice se začaly promáčet. Ve dvě hodiny odpoledne jsme stanuli na vrcholu Sextener Rotwand/Croda Rossa (2956 m). Foukal nepříjemný vítr a byla vidět kulovka.

Začala "nejtěžší" fáze: rozhodnout co dál? Poslal jsme Petra Haeringa, aby se podíval, jak vypadá sestup jihovýchodní větví ferraty Mario Zandonella (odhadovali jsme jí podle světových stran). Předpokládali jsme, že na ní nebude moc sněhu. Celá tato vracečka by mohla úplně bez sněhu? Petr však moc daleko viděl. Začátek ferraty ve sněhu určitě byl. Zpočátku se zdálo, že převáží názor sejít k lanovce stejnou cestou, kterou jsme vylezli nahoru. Mnozí se také okamžitě dolů vydali. Nahoře bylo fuj! Skupinka odvážlivců kolem Aleše Peče se však rozhodla sejít jižní stranou. A stále se rozrůstala. Nakonec se rozrostla až na 18 osob. Po sešplhání prvních jištěných lan se ukázalo, že bezsněhový předpoklad byl správný. Byla pouze mokrá. Čelo skupiny nám však utíkalo, protože vzadu bylo několik pomalých jedinců. Přestože ferrata není nijak krátká, najednou jsme byli dole a zdálo se, že je vyhráno.

Ale ouha. Pod ferratou se rozkládalo sněhové pole a značku nebylo možno nalézt. Kluci z přední skupiny obešli poměrně veliký prostor, ale nic. Přestože jsme byli na jihu, sněhu bylo pod ferratou hodně. Napadlo nás i vyšplhat zpátky a sejít nakonec jako ostatní. Předek skupiny však našel pokračující lano a řekli jsme si, když nahoru, tak aspoň druhou větví ferraty - jižní větví ferraty M.Zandonella. Nebylo to příjemné, neboť v té době již čas velmi rychle ubíhal. Horší věci však teprve začínaly. Hned na začátku nového výstupu se zasekl Jirka Hampl. Neměl již síly v rukou a nemohl zdolat jeden úsek, který se musel tahat na ruce. Nohy nedržely kvůli sněhu. Dvakrát sklouzl a dostal se do psychické krize. Nakonec se mi jej s Vláďou Kozákem podařilo dostat přes ošemetný skalní zub. Stálo nás to téměř 20 minut.