Dolomity 2001: 2. den - feráty Sextener Rotwand + M.Zandonella

Představa, že takto to půjde celou ferratu nahoru, byla z hlediska ubíhajícího světla dost hrozná. Po dalších asi deseti metrech však ferrata změnila sklon, šlo se pod stěnou ve skalním zářezu v rovině, překonával se poměrně dlouhý, nijak náročný travers a najednou se lezlo zase dolů. Do cesty se nám postavil ještě horší skalní zub, než před chvílí. Lezl jsem před Jirkou Hamplem, abych mu zespoda dával rady a držel popřípadě boty. Nejlepší na tom bylo to, že na dvoumetrovém až třímetrovém padáčku mně samotnému ujely nohy a kecl jsem si na hlavu Vláďovi Kozákovi a Petru Mášovi (v tomto místě více lidí ujelo, bez následků). Jirka Hampl prolezl nakonec díky radám bez větších problémů. Od čela skupiny došlo echo, že to je skutečný konec ferraty. Sláva!

Sjeli jsme sněhovou sutí a dostihli ostatní. Stáli na cestě a měli značku č. 101. To bylo O.K. Oukej už nebylo to, že nevěděli, kde vlastně jsou. Takže problémy neskončily. Podle mne jsme měli jít doprava, ale Aleš Peč chtěl doleva. Názory se různily. Nechal jsem si vysvětlit jeho popis terénu a přiklonil jsem k jeho předpokladu místa, kde jsme. Ještě dlouho minut jsem si říkal: Kéž má pravdu. Protože jestli ne, tak nás potěš pánbůh! Blížilo se k 16. hodině a my jsme si ještě stále nebyli jisti cestou dolů. Bylo rozhodnuto jít po cestě č. 101 doprava směrem sedlo Sentinella. Blbý bylo to, že se šlo do prudkého kopce a kdekdo už toho měl plné kecky. Vyrazil jsem s mlaďochy dopředu, aby vytlačili do sněhu cestu pro méně zdatné. Sněhu totiž  přibývalo. Asi po půl hodině jsme dorazili do sedla, kde stál vysoký balvan a na něm spousta cedulek. Nikde však rozcestník. Je to sedlo Sentinella? Táhla přes něj vysoká závěj a případná spásná cesta na sever, úzký kuloár byl plný hlubokého sněhu. O kousek níž jsme našli značku - cesta č. 124. Co to má znamenat? Kde se tu vzala a kde je cesta č. 101, po které jsme doposud šli?