Dolomity 2002: 1. den - ferrata Bolver-Lugli / Pala
Čekalo nás 700 metrů výškových a ferratových. Dost! Ke všemu šlo o "černou" ferratu, tedy "zvláště těžkou zajištěnou cestu". Podle pětistupňového hodnocení byla však pouze třetího obtížnostního stupně - tedy "těžká". Jaké bylo překvapení pro nás lezce, když jsme se navlékli do úvazků a ejhle, železné jištění nikde! Ostrý a blbý výstup pokračoval. Tentokráte již ve skalním terénu, kde bylo nutno se občas přitáhnout rukama. Tak to šlo asi zhruba dalších 50 až 100 výškových metrů. Velmi nepříjemných a dosti kolmých. Fuj! Jaká nastala radost, když jsme konečně dorazili ke skutečné ferrátě. Cesta se nejdříve stáčela doleva k vrcholu Cimon della Pala (3184 m), aby se později po žlabech, plotnách a trhlinách stáčela zase doprava a vedla po severozápadním úbočí vrcholu Croda della Pala (2960 m). Žádná překvapení se na ferrátě neodehrávala. Ani 50 metrová kolmá a exponovaná stěna nebyla tak strašná. Tak soudím podle toho, že bylo velice málo úseků, kde jsem se pro jistotu jistil (taktéž si například počínala i Hanka R.). Cesta skončila 15 metrovou štěrbinou v sedýlku mezi zmíněnými dvěma vrcholy. Závěr lezení znepříjemnila mlha/mraky, což stěžovalo orientaci. Po vylezení na poslední hranu ferraty jsme totiž žádný bivak Fiammo Gialle nenašli. |
Nejdříve bylo nutno vyřešit oříšek, kam kdo vlastně jede. Skupina
se totiž rozdělila na dvě části, jednu jedoucí lanovkou pouze do sedla Col Verde
(1965 m, ferrata) a druhou jedoucí až na horní stanici zhruba ve výši 2600 m (VHT) pod
vrcholkem la Rosetta (2743 m). Při nástupu do lanovky dostali přednost ferratisté.
A tak jak vysedali z lanovky, vytvořili had vinoucí se suťoviskem k nástupu do
ferraty.
Výstup byl poměrně ostrý, protože bylo nutno překonat zhruba 350 až 400 výškových
metrů (Col Verde 1950 m - nástup cca 2300 m). Zhruba za 30 až 40 minut jsme stáli
u cedule via ferrata Bolver-Lugli (2300 m).