Kolem půl sedmé mohl autobus přerušit čekací osmihodinovou pauzu a odjet na parkoviště k lanovce, kam postupně dorážely další a další skupinky. K mé potěše i naše dámské křídlo s Jirkou H. A začala druhá debordelizace. Sprchování pomocí kapesníčků a rollonek. A popíjení piva v kombinaci s různými šnapsy. Zhruba 15 minut před sedmou dorazila poslední skupinka kolem Aleše. Byli jsme všichni dole a hlavně zdrávi! V pořádku však úplně ne. To se ukázalo během přestávek u motorestů, kdy lidé scházeli se schůdků autobusu. Pochroumaných, polámaných, namožených bylo dost. Škoda že nebyla k dispozici kamera.

I kvůli tomu byla zpáteční cesta stísněným autobusem řehole. Ale bylo to za námi a po sedmé, v pondělí ráno jsme stanuli na ploše matičky Prahy, kde ještě spousta lidí nespala pod svojí střechou. Co byly proti tomu naše drobné starosti s rozlámanými těl? Legrácka. Tak příště, ahoj!

Většina ostatních účastníků unikla z ferraty Velo dřívějším sestupem ferratou della Vecchia. Důvod? Déšť. Sestup je potřeba při postupu k ferratě Velo hlídat.