Pobaltí 2002: 3. den - Vilnius, NP Aukštaitija (Litva)
Ráno poprchávalo. Nic zvláštního. Koneckonců předpověď taková byla. Pobaltí mělo být deštivé. Nebylo ani moc teplo. Přesto kdekdo vklouzl do jezera. Na naše nahaté stádečko uprostřed města se náhle snášel liják. A zvláště na naše svršky. Lézt mokrý do mokrých svršků? Fuj! Já jsem se je snažil zachránit před vodou shora aspoň tím, že jsem utíkal pod první strom. Mělo to ovšem i ten efekt, že jsem holý zadek vystrkoval na jedné z hlavních tříd vesničky. Hanka bohužel díky této složité klimatické situaci ztratila řetízek, který jí asi vklouzl do vody pod molo. Bohužel byla pod ním tma.
Předměstí nebylo nijak hezké (a to v žádné ze tří pobaltských metropolí). Samozřejmě připomínalo příliš ruské časy a přetrvávající chudobu. Historická centra jsou však poměrně rychle dávána do pořádku. Historické centrum Vilniusu je malé (samozřejmě pro nás uvyklé evropských metropolí včetně Prahy), ale milé a sevřené. Každou chvilku je na co se dívat. Český průvodce tvrdí, že historické jádro je jedno z největších v Evropě, ale trochu přehání (a vůbec v něm byly chyby, a to podstatnější). Všichni jsme zamířili do centra, na Katedrální náměstí (Katedros Aikšté) s katedrálou (Arkikatedra Bazilika). Bohužel byl příliš mnohokráte přestavován, takže jeho současná podoba není příliš stará - klasicistní. Dovnitř jsme nešli, konala se bohoslužba. |
V
10:30 jsme stanuli v první baltské metropoli, starobylém VILNIUSU. Ještě na začátku
naší procházky městem nám trochu sprchlo a pak se počasí náhle mávnutím proutku
změnilo. Ani ne za hodinu jsme již chodili na prudkém slunci.