Pobaltí 2002: 3. den - Vilnius, NP Aukštaitija (Litva)

Vnitřky kostelů jsou zajímavé, ale i katolických chudičké (zvláště z pohledu občanů národa, který má přecpané barokní kostely). Mají se v něm nacházet ostatky několika jagellonských knížat, my jsme se však raději v ničem  nehrabali. A zvláště ne v hrobkách. Před katedrálou samozřejmě upoutá pozornost i věž s hodinami, o které se český průvodce vůbec nezmiňuje (pravděpodobně jej psal slepý ladič pian). Nemá žádné vlastní jméno, ale je to nejtradičnější místo schůzek obyvatel metropole. A že se jich v městě s více než půlmiliónem obyvatel najde. Za katedrálou se "tyčil" kopec (Zámecká hora cca 48 metrů) a na něm byla vidět gotická věž bývalého Gediminova hradu (Gedimino bokštas). A na tomto kopci proto, že měl starý Gedimino jednou ošklivý sen o vlku na "hoře". Rok 1323 je považován za rok založení Vilniusu, neboť sem ten starý snaživec lákal západní řemeslníky a obchodníky a nadrápal o tom někomu dopis, který se nějakým omylem zachoval či co.

Já a Reifovi jsme na kopec nešli. Zrovna sprchlo a my museli nutně vyhledat "toaletní" kavárnu. Také jsme museli nejdříve nastudovat průvodce, abychom městem nechodili zbůhdarma a bez poučení. Vklouzli jsme tedy do kavárničky v postranní uličce a ejhle, my byli v Pilies gatvé (gatvé = ulice). Tedy na začátku doporučované turistické trasy. Ulička to byla hezká a v kavárně vařili velmi dobré presso. Odlehčení a naplnění jsme vyrazili na okruh. Hned jsem však sešli z hlavní třídy a klesli zhruba o dva metry k areálu dvou kostelů na sebe "nahečmaných" - sv. Anny a Bernardina. Tentokráte jsem do nich vklouzli i přes probíhající bohoslužbu. Byly chudičké stejně jako žebráci lemující jejich vchody. Vrch Tří křížů jsme si prohlédli pouze okem a spěchali zpět na hlavní třídu Didžioji gatvé. Tou jsme došli na druhé centrální náměstí a dál po ulici Aušros Vartu kolem kostela sv. Kazimieřa, kostela sv. Ducha a sv. Terezy až na druhou stranu historického centra. Při obrátce jsme hledali židovskou čtvrť. Uličku Žydu gatvé jsme našli, ale po nějakých výrazných židovských pamětihodnostech nebylo vidu. Tak jsme se vrátili kolem parlamentu a univerzity zpátky na hlavní prospekt Gedomino prospektas. Našli jsme si další kavárničku a dali si první litevské pivo. A za chvíli tu byli náši a obsadili jsme ji téměř celou. Bohužel jsme si k pivu nemohli ve stánku na druhé straně ulice koupit porno, protože to se v této katolické zemi na stáncích neprodává stejně jako české noviny. A to přitom okopírovali naši gramatiku! To je nevděčný svět.