Pobaltí 2002: 3. den - Vilnius, NP Aukštaitija (Litva)

Při obědě již slunce pálilo. Nakopli jsme dopravní prostředek do slabin a postrčili jej do Paluše, centru národního parku AUKŠTAITIJA. Přestože bylo relativně pozdě, téměř 16 hodin, vyndali jsme kola a vydali se rezervací na naši první projížďku. Rozhodli jsme se totiž zůstat na místě přes noc u jezera a tak jsme měli na zhruba 40 kilometrovou vyjížďku dost a dost času. Taky jsme aspoň viděli konečně po 1300 kilometrech svá kola. Jejich stav nebyl tak katastrofální jako vloni v Itálii, ale drobné šrámy se našly.

A pak už jsme konečně jeli. Cílem byl Ledový kopec (Ledakalnis), 155 metrů vysoký. Cestou se nám ztratili Karel a David a na vrcholek jsme dojeli bez nich. Poté jsme se rozhodli pokračovat dobrodružnějšími místy mezi jezery a vesničkami (a také s více komáry). Trochu jsme kufrovali, ale zase ne tak moc. Museli jsme se občas ptát místních. A radili, i přes množství vodky. Takže jsme k večeři dojeli v pohodě (cca 65 km). Po ní šla jedna část do přilehlého lesa pořádat večírek s kytarami, druhá šla navštívit místní restauraci. Vedle byl ještě otevřený krámek, přestože už táhlo k 22. hodině. A byl dobře vybaven. Nakoupili jsme si červené víno v krabicích (7,20 litů, tj. 58 Kč). Vedlejší knajpička byla taky fajn, ale cepelíny zase neměli. Ozkoušeli jsme několikrát dokola "lietuvas" vodku (2,50 litů, tj. 20 Kč) a místní pivo Utenos (1/3 á 2 lity, tj. 16 Kč). Bohužel s jídlem jsme se nestrefili, protože nám přinesli nějaký kepsnys, což byla skutečně kapsa, ale kuřecí s frity (cena 6 litů, tj. 50 Kč). Prostředí bylo kultivované a lidé milí, snažili se, byť domluva byla obtížná. Hospodská parta nakonec také skončila u ohně a Jirka Hampl tancoval.