Pobaltí 2002: 6. den - NP Lahemaa (Estonsko)
Tímto dnem začala naše bikerská část zájezdu. V místě zvaném Eisma.
Někteří ubodáni komáry, jiní úspěšnější v boji s nimi, ale všichni v ranní
pohodě připravovali kola a také všichni společně vyrazili vstříc cestám po mořského
pobřeží v NP LAHEMAA. Nedaleko od vody vedla pohodlná asfaltka, ale nebylo z ní
na moře vidět. Proto jsme hledali nějakou cestu blíže položenou. Jediným výsledkem
bylo časté zajíždění do slepých cest, které nás aspoň občas zavedly k moři. Posléze
jsme usoudili, že žádná cesta po pobřeží nevede. Zkoušeli jsme postupovat pobřežními
borovými háji, cesty však byly písčité, takže naše dívky-holky-ženy-manželky
juchaly radostí. Vzápětí se nám ztratil David M., který se vydal bůhví kam. Asi vstříc
přímořským "medvědům". Po lesní cestě byla jízda fajn, akorát jsme příliš
pomalu postupovali. A moře stejně nebylo vidět. Po několika kilometrech jsme to vzdali.
Něžné pohlaví se občas něžně v písku vyválelo. Najeli jsme zpátky na úzkou příbřežní
asfaltku a záhy narazili na první hospůdku vůbec. V tu chvíli nás neměl bůh vůbec rád.
Ten den její majitel otevíral poprvé, dělníci narychlo něco dodělávali a on otvíral
až za hodinu po našem příjezdu. Řekli jsme si vzájemně smůla. Naštěstí jsme
kousek dál narazili Bohužel i po výtečném obědě se musí zpátky. Pokračovali jsme po asfaltu. Našim dalším cílem bylo větší městečko Vösu. Přestože bylo zjevné, že je to přímořské letovisko, byla to díra a žádnou osvěžovnu jsme nenašli. Podle mapy se dalo jet podél moře, ale to byl blud. Zajížděli jsme do jedné slepé uličky za druhou a museli uklidňovat řádku psů. Na první velké křižovatce jsme vyrazili na poloostrov Käsmu se stejnojmennou vesničkou. Na mapě jsme viděli na konci maják a mysleli jsme si, že se případ Vergi bude opakovat. Neopakoval. Maják byl uprostřed vsi. |
na vesničku Vergi a její přístav (v estonštině Vergi
sadam). Dojeli jsme na konec výběžku v moři, kde jsme narazili na maličký přístav,
ale především výtečnou restauraci. To bylo radosti. Někteří si dali tradičně
soljanku, někteří z nás konečně vytouženou rybičku. A to lososa v koprové omáčce
(80 EEK, tj. 160 Kč). Kopr v omáčkách byl na severu vůbec velmi přítomnou zeleninou
či kořením, jak kdo chce. Já koprovku nemám ale vůbec rád, ale na jemné koprové
pobaltské jsem si velmi pochutnal. Kamarádi z devítky by mi to nebudou věřit, ale je to
pravda. Byla to velmi luxusní restaurace. Ale kde brala hosty? Majitel mluvící anglicky nám
sdělil, že většinou přijíždějí na plachetnicích. Byl to na dlouho skutečně člověk
rozumějící anglicky.