Pobaltí 2002: 7. den - Tallin (Estonsko)
Jak bylo moře předešlý den navečer teplé, tak i za sluníčko po ránu studené. Ke všemu vítr fičel a konečně aspoň trochu načeřil jinak nudný baltský rybník. Díky větru jsme po dlouhé době zažili noc bez komárů. Byla před námi prohlídka poslední pobaltské metropole, TALLINU. Tomu městu jsme se rozhodli věnovat nejvíce času. Průvodci o něm mluvily nejlépe. A Tallin nezklamal. Působil nejvíce světácky. Již při vjezdu do města to naznačovaly neklamné znaky vysoce pokročilé lidské civilizace, jako například benzínové pumpy světových značek, prosklené domy, přízemní restaurace světové sítě jediného výrobce správného kusu masa. Apod. Příznačné však bylo, že mezi těmito výdobytky lidstva stály pozůstatky zanikající vysoké komunistické civilizace. Například v podobě rozpadajících se továren. Zvláštní směska konzumnosti a megalomanství. Historické jádro Tallinu bylo vskutku velmi bohaté. Jeho renovace postoupila zcela zjevně nejdále. Jedna skupina našich lidí se vydala na prohlídku podle průvodce, tedy bránou Viru värav. Já jsem šel s tou, která to vzala bytelné věže vnějšího městského opevnění, Tlusté Markéty (Paks Margareeta). Vkročili jsme do města dlouhou ulicí s názvem Dlouhá ulice (Pikk tänav). Byla to určitě bohatá ulice. Žila tu německá šlechta a kupci. Mnoho domů patřilo cechům. V ulici stojí kostel sv. Olafa (Oleviste), zasvěcený norskému králi Olafovi II. z 11. století. Původně měl věž vysoko 140 metrů, což byl rekord v severní Evropě. Tento rekord bohužel v polovině 17. století shořel. Její následnice měří pouhých 125 metrů. KGB tu mívala tajnou vysílačku. Mě v ulici zaujal jeden z mála secesních domů v městě. Nahlédnutím do průvodce jsem zjistil, že nyní je v něm ruská ambasáda. Kousek dál v domě číslo 61 sídlila KGB, odtud se řídily deportace Estonců na Sibiř. Jo, historie je všelijaká. Před námi byl hrad Toompea, který leží na stejnojmenném vrcholku. Vystoupali jsme na něj ulicí zvanou Dlouhá noha (Pikk jalg). Jsou to velice příjemné kouty, kterých se turismus zmocňuje na plné pecky. Na "vrcholku" na Hradním náměstí (Lossi plats) jsme narazili na pravoslavnou katedrálu Alexandra Něvského. Z vnitřku kostela na nás zavanul nejsilnější přízrak pravoslavného ruského východu. |
