Pobaltí 2002: 7. den - Tallin (Estonsko)

Na vršku jsou tři vyhlídky, dvě k moři a jedna na "nový" Tallin. Procházka mezi nimi vede úzkými starými a tichými uličkami. Na svoji turistickou slávu teprve čekají. Tak jsme se vrátili zpátky na Hradní náměstí, abychom okoukli původní dánský hrad Toompea, nyní sídlo parlamentu. Na každém rohu má věž, z nichž nejkrásnější je věž Dlouhý Hermann (Pikk Hermann). Cestou do Spodního města jsme okoukli další věže opevnění, mj. dělovou věž Kiek-in-de-Kök (v překladu Nakoukni do kuchyně), nenápadnou Panenskou věž (Neitsitorn). A definitivně sešli na centrální náměstí Tallinu, a to uličkou zvaná Krátká noha (Lűhike jalg). Byla 80 metrů dlouhá a měla mít příkré schody. No dobře. Minuli jsme kostel sv. Mikuláše (Niguliste), který byl centrem německých kupců, a vstoupili do jedné z nejstarších ulic v městě Studniční kolo (Rataskaeva). Jméno má samozřejmě podle obecní studny. Legenda tvrdí, že v ní žil skřítek a místní jej krmili mrtvými kočkami. Jiná legenda tvrdí, že se tu v noci toulala krásná Kočičí žena. Po oslovení (pravděpodobně peněžní nabídce) se rozplynula. Tady bych chtěl teda střízlivět!

Na centrálním Radničním náměstí (Raekoja plats) jsme si konečně udělali přestávku. Bylo toho již dost a bylo vedro. Zasedli jsme pod slunečníky jedné dobře vyhlížející restaurace. Celý dům před námi byl vlastně restaurací. To byl objev našich žen, které našly volnou toialetu až ve druhém patře. Centrum a kvalitní podnik znamenal samozřejmě podstatně vyšší ceny. Velmi výrazně. To jsme ještě netušili, že by to mohlo být ještě dražší. Mladý číšník se nás snažil natáhnout. Nejdříve nás účtoval bez účtenky, cena se nám však nelíbila. Veroničin tonik vycházel pomalu na 70 estonských korun (tj. 140 korun). Číšník nechtěl tištěný účet dlouho přinést. Pod tlakem jej "dotlačil". Zkoušel to znovu. Na účtenkách bylo účtováno úplně něco jiného. Když byl vyzván, aby nám přinesl naše, tak na dlouho zmizel. Ze začátku nezabraly ani Ivovy tvrdé výzvy k jeho kolegům, že mají pět minut na uvedení věci do pořádku, jinak jdeme. Teprve po další urgenci, že se čas navršil, se objevily nové účtenky. Ty seděly. Samozřejmě že žádné spropitné nedostal. Číšník se ani nepokusil omluvit. To byl asi největší karambol v Estonsku, protože jinak jsme jej chválili.