Pobaltí 2002: 7. den - Tallin (Estonsko)

Ještě krátký exkurs po restauracích. Jestli si někdo představuje chudobu, tak se mýlí. Podniky vypadají kvalitně a draze. Ale fakta. Na přiložených fotografiích můžete poznat nabídku restaurace Revalía, adresa Raekoja Plats 8, tel. (+372) 631 4775. Grilovaný losos stál 8,3 euro, italské těstoviny 6,6 euro. Ceny jako u nás na lepších místech. Žádný rozdíl.

Informační centrum na náměstí bylo konečně vybaveno skvělými plánky a mapkami. Po mrknutí na středověkou Radniční lékárnu v rohu náměstí jsme pokračovali v poznávání dalších uliček. Od radnice, která je údajně jedinou zachovalou gotickou radnicí v celé severní Evropě, jsme sestupovali ulicí  Viru. Po obou stranách se tyčily vysoké budovy starých sýpek a skladišť, nyní často přeměněná v muzea či hospody. Tak jsme narazili i na dům patřící Hanzovní lize. Avšak také na nehistorického McDonalda. Došli jsme ke vstupní bráně (Viru värav) sestávající ze dvou malých věžiček a obrátili se zpátky do přilehlé boční uličky Mezi zdmi (Műűrivahe), kde pod dlouhou řadou městských hradeb s malebnou Hellemanovou věží bylo tržiště se severskými svetry. Na hradby bohužel žádný výstup nebyl. Byla tu však velice malebná ulička Katariin käik dýchající velmi středověkou náladou. Návštěvník mohl různým "umělcům" koukat přímo pod ruce (např. sklářům). Na jejím konci stál velmi nenápadný kostel sv. Kateřiny, kdysi největší kostel v severní Evropě. Bylo obtížné poznat jeho velikost, neboť byl obestavěn ze všech stran novějšími staveními. A to bylo vše.

Při návratu k busu jsme se chvíli rozhodovali, máme-li čas navštívit přístav, ale zodpovědně jsme se vrátili k autobusu. Před námi stáli kolaři z Německa, tak jsme si aspoň prohlédli jejich vlek na kola. Uložené kol bylo dokonalé. Mnohé cestovky včetně té naší se mají hodně co učit. Chápu, že jde o investici do vleku k Liazce, která by k ničemu jinému nešla, ale bezpečí kol zákazníků stojí podle mne za to.

Po jídle začala stíhačka trajektu na ostrov Saaremaa. Ivo telefonicky zabukoval loď na 18:00 a my nakonec do přístavu ve Virtsu přijeli již v 16:00. Trajekt byl volný a mohli jsme tak pokračovat o hodinu dříve. Bukování jsme ale museli zaplatit. Dlouho to ale vypadalo, že nepojedeme vůbec. Pokladní po nás chtěla cca 1400 estonských frfňů, zatímco my počítali maximálně s cenou kolem 400 až 500 za bus (za osobu se platilo 35 EEK za cestu zvlášť). Bůhví jak to počítala, nakonec však pokladní pod Ivovým tlakem seznala, že jsme asi nějaký autobus a stálo nás to 600 EEK (200 bukování). O placení bukace se ovšem v ceníku nedočtete.