Pobaltí 2002: 7. den - Tallin (Estonsko)

Pár dat k trajektu: v pracovní dny jezdí častěji než v sobotu a neděli. Po poledni jezdí každou hodinu až do téměř do půlnoci. Na pátek na ostrov a v neděli z ostrova se doporučuje bukování trajektu. Rezervaci je možné provést 30 dní předem. A ještě ceny v sezóně, tj. od poloviny května do konce srpna: za osobu se platí 35 EEK, tj. zhruba 80 Kč. Auto s řidičem stojí 105 EEK, transportní auto do 3,5 metrů a autobus s maximálně 23 pasažéry 180 EEK, delší nákladní auta již 420 EEK, autobus s více než 23 lidmi 975 EEK. Tyto ceny se mohou zvednout, a to když je transportní prostředek širší než 2,5 metrů 1,5násobně aj. Naše vlastní zkušenost ukázala, že není nad dobrou informaci a řádné hádání.

Ach jo! No dobře, nikdo nejsme dokonalí. V 17:30 jsme překonali mořskou mělčinu v déli šesti kilometrů, ve které, kdybychom se potopili, mohli na palubě klidně pokračovat v hraní karet. Nejdříve jsme projeli ostrov Muhu a po sypané hrázi vjeli na druhý ostrov SAAREMAA. Oba jsou ukrutné placky, okolí silnice je hodně neobydlené, lemované spíše lesy zprohýbaných stromů od větru. Mlýny vidět nebylo. V 18:30 jsme dorazili do metropole ostrova, městečka Kuressaare. Protože do večeře zbývala hodina, vyrazili jsme všichni na obhlídku. Ono toho vlastně ke koukání moc nebylo. Hrad byl zavřen, ale dalo se aspoň projít po širokých hradbách nad vodními příkopy. Vodní hrad má svůj půvab a celý areál včetně vodních kanálů byl uveden do pořádku. Kdo chtěl, mohl si půjčit šlapadlo a šlapat do pedálů po vodě. Hodina na prohlídku na lázeňské městečka stačila. Problémem bylo spíše to, kam mrsknout bus, protože parking před hotelem na kraji moře byl příliš na ráně. Část našich chtěla odjet k moři do přírody. To by znamenalo jet ještě týž večer zhruba dvacet kilometrů. Část z nás ale chtěla strávit večer v městě. A dvacet kiláků se chodí blbě. Na odvrácené straně městské pláže jsme našli osamocené přírodní parkoviště. K pláži to bylo zhruba 200 metrů a vedle busu louka. K dispozici byly i suché záchody a dokonce fungující sprchy! Přijatelný kompromis pro obě strany.

Část účastníků popíjela tradičně u busu, část vyrazila do města. Naším věčným problémem bylo to, že jsme se rozhodli si v Lotyšsku a Estonsku neposunout si hodinky o hodinku nahoru. Proto jsme všude chodili o hodinu později a naráželi na zavírací doby. Klamali nás i bílé noci. Pocit, že je pozdě, byl prostě cizí. V Kuressaare jsme se však s hledáním restaurace netrápili. Zůstali jsme v drahém hotelu, na který jsme narazili jako na první a kde nám garantovali teplou kuchyni. Na řadu opět přišla soljanka a především řada různých tekutých nápojů. Já jsme testoval místní likér (?) zvaný Valga Tallin. Jak se později ukázalo, je to jeden z estonských artiklů a naši jej vezli domů jako dárek. Valga Tallin byl dobrý a silný. Holky si daly také místní specialitu, jakousi bleďoučkou červenou malinovku. Bylo to sladké a alkoholu v tom bylo minimum. Nebylo to špatná "šťáva".

Ten večer spali pod širákem skutečně ti nejsrdnatější bojovníci s komáry. Ať už dvojnásobně namazaní repelentem nebo s nějakou hnusně kyselou krví. Nikdo jiný to nevydržel.