Pobaltí 2002: 8. den - ostrov Saaremaa (Estonsko)
Trasa bikerů:
Kuressaare - Kogula - Sömera - Kogula - Tehumardi - Kuressaare
Trasa busu: Kuressaare - Kuivast - Virtsu - Matsi |
A na kola! Osmý den by se dal nazvat hledáním mlýnů a také asi
trochu zklamáním z ostrova básníků (SAAREMAA). Pravda ovšem je, že doporučované
oblasti jsou pro kolo z Kuressaare příliš daleko. Všechny materiály popisují
ostrov jako rustikální krajinu, čili krajinu zachovávající si svůj venkovský ráz.
To je asi pravda, ale na zadek člověk nepadne. Tak kde jsou ty mlýny? Ten den jsme se
rozdělili pravděpodobně kvůli výkonnosti či sportovní ohleduplnosti na dvě skupiny.
Jádro prvé bylo první kupé, gró druhé "zdravé" jádro druhého kupé.
"Zdravá" skupina mlýn našla, "první kupé" také, jenže bez
lopatek. Po dalších ani vidu, ani slechu. Jeden, dva, co byly zakresleny na mapě, v terénu
nebyly. A ten nalezený s lopatkami nebyl zase na mapě. Možná jsme volili špatně trasy,
kdo ví? Ale Jirka Hora volil jednoznačně směr mlýny a výsledek byl chabý. My jsme je
za každou cenu nehledali, ale také bychom jich rádi viděli více.
Nebylo zrovna ideální počasí. Vál studený a ostrý vítr. Navíc při
výjezdu z Kuressaare nás provázela poprvé silná doprava. Na velké křižovatce za městem
u pumpy jsme odbočili západním směrem. Podle směrovek bylo velmi obtížné hledat další
postup. Na směrovkách byly totiž nápisy, které jsme nemohli na mapě dohledat. Posléze
jsme zjistili, že města na nich jsou poslední body na mořském pobřeží v daném směru.
My jsme se snažili držet směru Kihelkona. Vál nepříjemný vítr, který
ochaboval pouze při průjezdu lesem. V Kogule jsme se pokusili najít první mlýn.
Marně. Mapa jej avízovala, ale nevěděli jsme, kde ho konkrétně hledat. Vidět nebyl. A
tak jsme pokračovali po silnici směrem Käesla. Tam jsme chtěli zatočit na jih po
vedlejší cestě a najít další mlýn. Na vedlejší cestu jsme zahnuli, ale mlýn nezahlédli.
Když neberu v potaz dva mlýnky na vratech jedné usedlosti. Škoda. Tak jsme aspoň pokračovali
dál dolů ve snaze dosáhnout vesničku Hirmuste. Jenže cesta se ztrácela a ztrácela.
David chtěl občas vyrazit ještě na další pokus vlevovpravo. Ale nemělo to smysl. Vůbec
jsme nevěděli, kde jsme.
|