Pobaltí 2002: 10. den - Jelgava (Lotyšsko), Vrch křížů (Litva)
Probouzeli jsme bez Honzy. Kolem 10:00 s pomocí našeho velvyslanectví jsme zjistili, že žádná policejní stanice, ani nemocnice v okolí žádného hlášeného Jelínka nemá. Po Honzovi stále ani stopy. Po poradě s jeho ženou bylo rozhodnuto pokračovat dál v cestě. Na místě jsme v té chvíli nemohli už nic více udělat. Nejpravděpodobnější bylo, že Honza již nastoupil cestu domů, do Čech. Naše tváře získali barvu teprve na hranici v Ainaži. Celníci nám oznámili, že člověk jménem Jelínek překročil hranici ve 4:14 místního času. V té chvíli zazněl z prvního kupé spontánní komentář: To je vůl! Náš propočet říkal, že Honza již může mít před námi náskok zhruba 100 kilometrů, tudíž se pohybuje někde před Rigou. Čas na překonání této vzdálenosti Honzu mohl posunout za Rigu. A to byl oříšek. Kam potom pojede? Po ose zájezdu směr Klaipeda? Nebo skutečně do Čech, tedy směr Kaunas? Kde jsme my Honza nevěděl. Nebo se na hranici zeptal, jestli jsme projeli? To by snad počkal na hranici? Při nejbližší příležitosti jsme stopli pro změnu lotyšskou policii a požádali ji, aby v obou směrech na hraničních přechodech Honzu zastavili. A takto zaopatřeni jsme pokračovali v jízdě směr jih, mastili spokojeně kartáč (jak říká Vláďa R.). Počasí za okny nebylo nic moc, ale přímořská silnice byla zajímavá. Velmi často vedla skutečně po okraji pobřeží. Krajina v této části byla poměrně slušně turisticky využívána. Ve 12:30 skončilo dobrodružství. Honza Jelínek byl dohnán, a to ještě před Rigou. Okamžitě byla změněna trasa do té doby směřující na Bausky a dál na Kaunas, tzn. mimo osu. Zamířili jsme přímějším směrem se stanovenou přestávkou v JELGAVĚ, kteréžto město bylo určeno pro hodinovou přestávku přes oběd. V městě jsme si nejdříve prohlédli mírně oprýskaný zámek kuronského vévody, nyní sídlo Akademie. Poté jsme zaběhli do města zbavit se posledních latů. Pršelo. Ještě že jsme byli na cestách! Na konci dne, v 18:20 jsme konečně dorazili k Vrchu křížů, zhruba 10 kilometrů před ŠIAULIAI. Zvláštní místo litevské hrdosti. Nebo utrpení? Na výrobu křížů je používán jakýkoliv materiál, např. i brčka od limonády. Tomu konečně rozumím. Je to určitě lepší než ty křížové kýče ve stáncích na parkovišti. Oni jsou to vlastně kopečky dva a kousek od nich jakýsi svatostánek, kde se zastavil papež Jan Pavel II. Procházka po tomto velmi zvláštním místě nám krátila čas nutný pro přípravu večeře. |
