Pobaltí 2002: 11. den - Kuršská kosa (Litva)

Po smočení v rozbouřeném moři s vyvěšenou černou vlajkou a upozorňováním rozhlasu jsme řádně naložili kola, aby vydržela zpáteční cestu a vyrazili domů. To mj. znamenalo začít počítat, jak jet a kde stát. Kvůli napjaté cestě zpět tak vypadla z programu i krátká návštěva KAUNASU.

Existovala možnost být na cestě v kuse 22 hodin a případně dojet domů ještě následující den navečer. Mělo to jedno riziko (milenci a milenky by nemuseli včas vyklidit naše domovy). Při zdržování na hranici (a dalo se s tím na 100 % počítat), bychom nemuseli v časovém termínu stihnout Prahu a zůstali bychom povinných 8 hodin viset někde před konečnou. To by si většina musela něco píchnout. Proto bylo pravděpodobnější zastavit někde v Polsku, stát přes noc a cestou domů si ještě odskočit na nějakou památku. Na hranici jsme neměli s kamióny vůbec problémy a tak jsme stanuli na litevsko-polské čáře jednu hodinu po půlnoci. Litevské odbavení proběhlo nebývale rychle. Pak však bohužel přišla na řadu polská část hranice. Bratři! Z hranice jsme kvůli polské byrokracii odjížděli až o dvě hodiny později. Když jsme se řidičů ptali, co tak dlouho trvalo, říkali, že vlastně nic. Pouze neochota hejbnout líným polským zadkem. V důsledku této ztráty jsme přerušili cestu kousek za hranicemi. Bus byl na osm hodin odstaven.