Dolomity 2003: 1. den - sentiero Gustavo Vidi + Claudio Costanzi

Odjezd v Praze proběhl bez problémů, bez problémů jsme nabrali i benešovské "zahradní" mistry Hrabětovi a mazali k jídlu před hranicí u Dvořiště. Všechno bylo až moc O.K.. Na hranici veselice skončila. Šárce Váchové přišli rakouští celníci na to, že má prošlý pas. Pro ni i jejího manžela výlet bohužel skončil. Nepříjemné.

Do ubytovacího střediska Folgarída jsme se dorazili brzo a mohli se převléci na přidělených pokojích. Byly již volné. Kromě naší ohromné skupiny a asi dvou párů místní hotely již nikdo neobýval. Zde bylo po sezóně. Stihli jsme taky první italské kafíčko v hotelovém baru a po deváté hodině vyrazili autobusem vstříc dobrodružství prvního dne. Přese všechny různé předpovědi počasí se na nás od rána usmívalo sluníčko.

Kabinovou lanovkou Cabinovia Grosté na severním obvodu městečka Madonna di Campiglio jsme vyjeli k chatě Rif. Grosté (2438 m), kde nás ofoukl nepříjemný studený vítr. Během noční jízdy stále pršelo a tak nebylo divu, že počasí bylo velice chladné. Obloha se žlutým kotoučem byla ale velikým příslibem. Bylo 9:45. Vyrazili jsme bez většího otálení po rychlém vsoukání se do dalších vrstev vstříc první trase. Jenom malá skupinka kolem Honzy H. a Oliny N. směřovala vstříc pohodovému výletování. Přístup k ferratě sentiero Gustavo Vidi začal stoupáním po cestě č. 390 po nejjižnějším výstupku mohutného masívu Pietra Grande (2935 m) nad hlubokým údolím Flavona. Aspoň jsme se ihned zahřáli.

Ve výšce 2600 metrů se cesta narovnala a přešla na západní úbočí masívu, na jeho stinnou stranu a přes zajištěné police a kopírujíc vrstevnici pokračovala až na holý ostroh pokrytý nízkou travou, který na mapách nese označení kóta 2522 m. Zde bylo možno poprvé uniknout dolů po cestě č. 306 k chatě Rif. Graffer (2261 m) a o kousek níž dokonce k mezistanici lanovky (2085 m). Nikdo této možnosti nevyužil. Všichni byli v pohodě.

Trasa nyní vedla po cestě č. 336, ještě chvíli po úbočí Pietra Grande a sousedící Cima Vagliana (2864 m) stále ve stínu až k závěru soutěsky Val Gelada di Campiglio. Zde bylo možno uniknout podruhé po cestě č. 334 směrem Madonna. Všichni byli stále v pohodě a nastoupili do svého prvního strmého suťoviska vedoucího až do sedla Bocchette dei Tre Sassi (2613 m). Ručičky ukazovaly něco kolem 12. hodiny a tak jsme udělali první zastávku.