Dolomity 2003: 2. den - sentiero Alfredo Benini

Den začal prapodivně. Sladce. Na snídani zcela chyběly tradiční sýry a salámy. K dispozici bylo jen sladké. To byla darda! Příjemnější bylo, že většina účastníků necítila zničující důsledky předchozího dne. Přesto se mnozí rozhodli pro radikální změnu trasy. Například Pavel s Olinou H. vystoupili z autobusu ještě před dosažením Madonny a směřovali k jezerům v oblasti Adamello-Presanella. Podobný cíl si vytkla skupina kolem Honzy H. a Olgy N. Ta ale chtěla cestou nahoru využít lanovku. Ta nakonec prý nejela a museli šlapat taky.

My ostatní zase našlápli k lanovce Cabinovia Grosté. Z minulého večera se protáhla debata, jakou verzi trasy A.Benini absolvovat? Shovívavě jsem všem radil, aby se po absolvování ferraty vrátili zpět k lanovce a tou jeli dolů. Pouze jsem se zeptal, jestli je mezi námi někdo, kdo by šel se od chaty dolů pěšky. Davy se teda nehlásily. Zvláště když Vláďa N. přišel s názorem, že okruh nebude trvat předpokládané čtyři hodiny, ale šest. Nu dobrá, žadná kaše se nejí horká a počasí bylo opět skvostné. Což byla dobrá zpráva zejména pro mne,protože jsem v okamžiku, kdy jsem si na sebe po vystoupení z lanovky chtěl tradičně vzít nějakou další teplou vrstvu, že mikinu i bundu jsem nechal v hotelové skříni. Aspoň se mi hezky vyvěsí! Nezbylo mi než rychle stoupat za dlouhonohým Petrem P., abych se co nejrychleji zahřál.

První nechtěná zastávka na cestě č. 305 nás potkala na rozcestníku, který nám nebyl jasný. Cesta číslo 305 vedla doleva, ale byla zde ještě další cesta, která vedla doprava rovnou k vrcholu Cima Grosté (2898 m). A ta na mapě nebyla. Tak kam? Tentokráte jsme si zachovali chladnou hlavu a uvěřili tomu, co bylo na kameni napsáno. A udělali jsme dobře. Cesta vpravo byla totiž "neznačená" cesta, která zbytečně překonávala vysoko sedélko vedle vrcholu a sešla na druhé straně v místech, kam jsme my došli přívětivějším obloukem.

Profil cesty č. 305 byl vlastně poměrně dost ostrý stoupák přes rozsáhlou kamennou planinu Grosté. Ještě na ní jsme se dostali k začátku ferraty zhruba ve výšce 2600 metrů. Aspoň podle cedule. Následující terén ale jasně naznačoval, že po ferrátě ještě dlouho nebude vidu ani slechu.