Dolomity 2003: 2. den - sentiero Alfredo Benini

Po hodině posedávání vznikalo riziko, zda-li se mírně nenametem. Pavel S. se rozhodl vyrazit napřed (to už vzdal dlouho opečovávanou myšlenku vrátit se k lanovce) a naše čelní skupinka se rozhodla jej po čtvrthodině následovat. Nu což, vždyť máme před sebou ještě dvě hospody! Pro sestup jsme zvolili delší cestu č. 328 namísto cesty č. 317. Ta první podle nás vedla delší část mimo lesní porost. Byla příjemná. Až na prostřední část trochu krkolomnější pracovala umírněně s vrstevnicemi. A poskytovala spoustou krásných rozhledů. O hodinu později jsme dorazili k chatě Rif. Casinei (1825 m) a dali si další pivo. Sluníčko stále příjemně hřálo. Opět dobře naladěni a posilněni jsme se vykašlali na pohodlnější obkružku č. 317bis a napálili to co nejrychleji po cestě č. 317 k další chatě Rif. Vallesinella (1513 m).  Zde jsme dostihli Pavla S., který si s námi dal další pivo a hovořil o tom, že už málem odjel s krásnými Italkami. Při popíjení se zvedla diskuse, zda-li zbytek nedorazit taxíkem. Měli jsme poslechnout ty, co byli pro taxík. Neposlechli. Zbytek se šel po asfaltu. Nikde jsme bohužel nenarazili na spojku k lesním cestám položeným výše. Pochod do Madonny di Campiglio (1515 m) byl otravný. Kolem nás jezdili auta a my dupali do asfaltu. Však jsme si také nadávali. A zvláště při průchodu Madonnou. Je odporně protáhlá a ještě ke všemu stanice lanovky Cabinovia Grosté (1646 m) je položena nad ní a neobjevili jsme zkrácení cesty přes zakrucující se centrum. Fuj! To byl "dochod".

Ten večer nás bylo přece jenom podstatně více živých. Rozpředla se především debata, co následující den. Všichni už věděli, že opustíme Brentu a pojedeme někam hledat skutečné ferraty. V Brentě jsou na jeden nedosažitelné a ani jich moc není. Původně jsme se rozhodovali mezi ferrátou Pisciadú v masívu Sella nebo černou ferratou v oblasti Lago di Garda. Nakonec jsem při studiu knih našel velmi zajímavou ferratu na začátku Fleimstálských Alp/Salurnská část. Zbývalo jedině vymyslet organizaci vysazení VHTistů a najít jim slušný turistický okruh. Ten se nabízel na východní straně Brenty u jezera Molveno, nebo modrá ferrata na boku pohoří Mendelkamm/Nonsberg. A tak bylo o čem debatovat a plánovat.

V baru nás bylo dost a dost a obklopen příjemnými ženštinami Voltku jsem si vyposlechl, jak to která dělá s košilemi svých manželů. Velmi poučné. Pavel S. se mezitím seznámil s veškerým personálem hotelu počínaje kotelníkem, servírkami a konče ředitelem. Kámoši!