Šlapárna jako za stara 2003: 1. den - PP Jesenice

Trasa: Jesenice - žlutá / Kaštanová alej - Plavečská "rotunda" - Sv. Hubert 5 km - modrá - Smrk - Nová Ves - Kůzová 5 / 10 km - modrá - V Lukách - neznačeno - Jiříkův Mlýn 2,5 / 12,5 km - V Tišině 1 / 13,5 km - neznačeno+modrá - Kožlany 3 / 16,5 km

Měli jsme kliku a obsadili jsme pro sebe poslední oddělenou část vlaku. Zvláštní bylo pouze to, že jsme seděli jako v autobusu jedním směrem a všichni zády ke směru jízdu. Zvláštní řešení. Aspoň jsme mohli koukat na ubíhající koleje. Kdekdo mžoural, protože všichni museli brzo ráno vstát. Všechny jsem ovšem překonal já (Jirka M.), protože jsem omylem přišel na Masarykovo nádraží o hodinu dříve. Zkoušel jsem hodit šlofíka v čekárně, ale smrad mi to moc nedovolil.

Pohled na podzimní ranní Prahu měl svoje kouzlo. Přicházející slunce jen těžko pronikalo mlhou v krajině a předpověď nevěštila žádné příjemné počasí. A tak jsme raději ihned po vystoupení z vlaku v Jesenici odešli do místní restaurace u nádraží, která nejenže měla již v 10:00 otevřeno, ale byla velmi příjemná. Dlouho jsme řešili, kdy z ní odejít. Jestli v ní nepřečkat až do oběda? Zvláště když jsme si nebyli moc jisti, zda na trase nějaká další bude. Snad ve vesnici Smrk. Bobo nechal oběhnout pár štamprliček - vždycky v této době slaví narozeniny. Nakonec jsme rozparádění vyrazili po 11. hodině. Hned na na hrázi  Velkého rybníka ještě ve vesnici ztratilo naše čelo značku. Musel jsem rozhodnout  kudy dál. Asi po půl kilometru alkoholicky načatý Jaroušek volal po zavedení krizové stavu a nastolení nového vedení. Neměl jsem nic proti tomu, jenom jsem podotknul, že stahuje kalhoty příliš brzy před brodem. Nechtěl se nechat odbýt a stále mlel svojí. A to i tehdy, když jsme díky mně zcela samozřejmě narazili opět na značku.

Pak už cesta probíhala bez většího mrmlání. Kaštanovou alejí jsme vystoupali až ke kostelíčku před zemědělskou usedlostí Plaveč. Ve statku se na nás vydralo štěné, které Honza M.Málem zabil, jak se jej snažil prostrčit škvírou ve vratech zpět do dvora. Naštěstí majitelka byla duchapřítomná a vrata otevřela. Delší zastávku jsme udělali u barokního zámečku, tedy spíše zříceniny Sv. Hubert. V té době volání po další hospodě velmi sílilo. Daria a další se začali dožadovat polední pauzy spečením buřtů. Bylo příliš brzy a tak jsem řekl, že až za Smrkem. Daria se mi snažila ukázat spoustu smrků v blízkém okolí a nebyla s ní řeč. Jaroušek začal opět mluvit o krizovém stavu.