Šlapárna jako za stara 2003: 1. den - PP Jesenice

Za věčných dotazů, kdy už bude hospoda, jsme prošli třemi vesničkami za sebou: Smrkem, Novou Vsí a Kůzovou. Místní traktorista nám sdělil, že hospoda je v Čisté, což ovšem bylo mimo naši trať. Honza M. z mapy vyčetl, že blíže trasy bude hospoda v Jiříkově Mlýně. Čistá byla zavržena a vyrazili jsme k lesu. Už jsme byli za Smrkem a tak Dariino volání po buřtech došlo vyslyšení. Přímo na lesní cestě jsme rozdělali oheň. Buřty se rozdávaly, protože jich měli lidé spoustu. Některé odpochodovaly nakonec do lesa. Po zajištění ohniště jsme pokračovali dále po cestě se silnou touhou narazit na hospodu. Po buřtech měl kdekdo žízeň. Když jsme minuli místo zvané v Lukách, zavelel jsem k sejití z trasy a šli jsme podél Křížovského potoka co nejkratší cestou k Jiříkovu mlýnu (Kočkův mlýn). Cestou jsme narazili na trosky táborového sportoviště a Jarda jako jediný se rozhodl vyšplhat po tyči k hornímu konci. Dokázal to. Ostatní muži to odmítli. Jarda byl hrdina. Kočkův mlýn byl pro kočku, protože spíše sloužil jako skladiště uhlí a ne hospoda. To už byl sen o hospodě ve všech hlavách. Rozhodli jsme se, že cestou necestou zkusíme dorazit ke Starému mlýnu. Jaroušek zase dostal možnost  vyvolání krizového stavu a změny vedení. Ale jako na potvoru, kam jsem ukázal na mapě, tam jsme dorazili. Jediný problém nastal ve chvíli, kdy jsme na rozcestí narazili na cedule ukazující ke Starému mlýnu doleva, přičemž podle mne to mělo být doprava. Rozhodl jsem - protože Jardovi se stále nedařilo odebrat mi vedení skupiny - nectít cedule a jít doprava, teď už co nejkratší cestou do Kožlan, protože jinde šance na hospodu jednoznačně nebyla. K Jarouškově smůle jsem měl opět pravdu. Jen jsme vyšli z lesa, objevila se před námi ne zcela vábná silueta Kožlan na kopci před námi. Blížilo se teprve k páté, ale nikdo nelitoval, že má ten den za sebou umrněných 15 kilometrů.

Jen jsme zapadli do hospody, už syčeli piva. Touhu odebrat se na pokoj a vysprchovat se nikdo neměl. Všem nám bylo dobře u piva. Navíc vzápětí si lidé začali objednávat jídlo. K sedmé nám začali padat hlavy. Byli jsme čerství jako miminka. To také stále svádělo debatu k domovu důchodců, který pro nás v Kolíně přestavují Svátkovi. V Maruščině podání však vyvolával trochu nejistoty, protože nám každou chvíli prozradila, že ve sklepě chystá místnosti pro sado-maso.