Šlapárna jako za stara 2003: 2. den - Kralovická pahorkatina

Trasa: Kožlany -  silnice+červená - Cukrovic Mlýn 2,5 km - Uhrovic Mlýn 3 / 5,5 km - cestounecestou - Hradiště 2 / 7,5 km - červená - Jankovic Mlýn 1,5 / 9 km - Krakovec 1 / 10 km - žlutá - Šipský Mlýn 4,5 / 14,5 km - Všesulov 2 / 16,5 km - silnice/vlak - Zavidov 2 / 18,5 km

U snídaně trochu pyskoval Honzík M., že jsme nechtěli uvařit zabíjačkovou polévku. Hemenex byl však pro většinu příjemnější. Někdo jej dostal umrněnej, někdo jej nedostal málem vůbec. Nakonec se vše podařilo uzavřít, poplatili  jsme ubytování a vyrazili do nového dne. Přestože někteří opět navrhovali setrvat v podniku až do polední doby oběda. Většina z nich proto zakotvila po 200 metrech v místní cukrárně a jenom malá část šla dál. Ta zase skončila u pumpy na kraji Kožlan na kafi a zmrzlinách. Tam jsme se také srazili a vyrazili daleko příjemnějším dnem vstříc přírodě. Sluníčko svítilo a odolnější muži šli v krátkém rukávu. Hanka musela pacifikovat svého vnuka, kterému nakukali, že chlapi chodí téměř polonazí v takovém počasí.

Kousek nad Uhrovickým mlýnem v uschlé vysoké trávě na stráni vyhřáté sluncem jsme zalehli kolem 11. hodiny. Poleháváním, i pospáváním jsme strávili  příjemnou hodinku. Řeč se vedla zejména o kolínském domově důchodců a jestli bychom si neobjednali vrtulníkem pizzu. Kolem 12. jsme se zvedli. Rozhodl jsem, že nepůjdeme po červené, ale přes pole, protože do Milíčova je to zacházka. Jaroušek to už ani moc s krizovým stavem nezkoušel. Po minulém dni tušil, že je to beznadějné. Však jsme také červenou bezpečně opět nalezli a dostali se konečně do hlubokého kaňonu říčky Krakovského potoka. Museli jsme překonat několik brodů. V jednom z nich se zcela zákonitě Honza R. namočil. Řeči se vedli o všem možném, ale s blížícím se Krakovcem se otázky stáčely na hospodu. Hanka R. nás varovala, že tam žádná není, ale my doufali v opak. Opak byl pravdou, Hanka měla pravdu. Ani na hrad se nedalo, protože mu chyběl padací most.