Šlapárna jako za stara 2003: 2. den - Kralovická pahorkatina

Další trasa se už řídila jediným cílem: hospodou. Místní nám prozradili, že je určitě otevřená v Zavidově. A tak jsme místo plánovaného postupu po červené zvolili žlutou s tím, že Olina Z. nás předčasně opustí ve Všesulově (musela odjet dříve vlakem) a my budeme po silnici pokračovat dál. Těsně před Všesulovem jsem zadnímu voji, který již neviděl čelo navrhnul, jak se dostat na čelo! Samozřejmě zkratkou. Hned měli hemzy! Jako bych je minulý den někdy zklamal! nebo že by to byl tím terénem, který před sebou viděli? S výkřikem "Kdo s nebojí, vpřed!" jsem vyrazil. A ejhle, všichni šli za mnou. I nevěřící Tomášové. Tak jsme se dostali  na kopeček nad Všesulovem a přední část našich nikde. Po chvíli čekání jsme se pokoušeli mobily zjistit, kdeže jsou. Zpráva byla jasná: V hospodě! Nové čelo mne málem ušlapalo. Žízeň mělo velikou. Snažil jsem se je přesvědčit, ať nejsou malomyslní. Vyrazíme vpřed, kde nás čeká lepší hospoda v Zavidově. Moc tomu nevěřili a šli. A já doufal, že mé přesvědčení bude naplněno. Jinak by mne ušlapali včetně dětí. Jarda plakal nad pod rukama zmizelým podnikem. Z kopce jsem vyhlížel v naší cílové vesnici náznak hospody. Nakonec jsem objevil ceduli Gambrinus. Ale před hospodou u hlavní silnice nestáli žádná auta. To bylo divné. Však také hospoda byla zavřená. Ale naděje umírala pomalu. Na dveřích stála cedule, že se otevírá v 16:00. To bylo za deset minut. Pro jistotu jsem se vydal hledat nějakého místního, abych se ujistil, že cedule platí. Jinak bych si asi musel vzít taxík a našim uniknout. Místní mne uklidnil: "Ve čtyři stoprocentně otevře. Když na ní zazvoníte, tak vám otevře i dřív, hospodská bydlí nahoře." Vrátil jsem se a hledal zvonek. Nemusel. Ozvaly se kroky a hospodská přesně ve čtyři otevřela. To už jsme byli zase všichni pohromadě, protože zbytek přijel z Všesulova vlakem. 

Hospodu jsme obsadili jako první! Nevařili, ale měli klobásy, utopence, krokety a tlačenku. To prý v minulé vesnici neměli. O nic jsme tedy nepřišli! Naopak, byli jsme v té správné  hospodě, od níž nám necelých 100 metrů odjížděl vlak domů. Před půl šestou jsme měli trochu strach, že nestačíme všichni zaplatit, ale byl to strach zbytečný. Vláček si to přimašíroval, nikdo v něm kromě průvodčího nebyl. Chvíli se divil, odkud že to jedeme zpět, když máme návrat z Jesenice (byli jsme totiž na jiné trati), ale protože jsme jeli z místa blíže ku Praze, nechal to být. V Rakovníku jsme přeskočili do zrychleného vlaku a bez problémů ujížděli do rodné matičky. Těsně před odjezdem se objevil "ztracený" Honza M. a v náručí přinášel spoustu plechovkových piv. Všechny podělil jako Ježíšek. Samozřejmě že kromě toho se dopíjely všechny ostatní dojížďáky.

Byl to příjemný výlet. Bez větších vzrušení. Ale také bez karambolů. Příjemnou mírně zvlněnou podzimní přírodou. "Plný"  povídání o blížícím se stáří. A shánění hospod. S muzikou!