Massif Central 2003 / 2. den: St. Saturnin-Fohet

A jelo se! "Horská" skupina po chvíli zahnula do St. Saturninu (480 m). Střed městečka byl kouzelný. Kamenné město. Dopolední klid. Z hradu byl hotel, ale do kostelíčka se mohlo nakouknout. Zvláštní! Nikde nebyla žádná restaurace pro turisty. Normální obytné domy. Tedy staré. Jen jsme opustili město, cesta začala stoupat. Nejdříve nenápadně, ale pak to vzala pěkně ostře nahoru. A do toho začalo pražit slunce. Radost! Cesta se kroutila po úzké okresce a stále výš a výš. Náš první "řevničák"! Pole se roztrhalo podle okamžitých sil. Na začátku vesničky Olloix (cca 750 m) jsme skupinu srazili dohromady. Někteří byli z vedra a táhlého stoupání pěkně zadýchání a rudí. Cesta pokračovala dále do kopce kamenným tichým městečkem. Na konci jsme podle ukazatele zahnuli ke skále nad městem, odkud byl rozhled dolů, ke Clermont-Ferrand.

Po krátké přestávce jsme se zasekli na křižovatce na konci vesnice. Jedna silnice vedla doleva, více po vrstevnici. A druhá doprava, pravděpodobně padající zprudka dolů s následným výstupem do protisvahu. Většina chtěla doleva a jela. Já jsem se vydal vpravo a se mnou také docela početná skupina. Po chvíli začala cesta skutečně klesat v dlouhé zákrutě soutěsky Gorges de la Monne. Po překonání říčky Monne cesta prudce vystoupala na druhý břeh k městečku Chabanne. Další úsek do města Fohet, kde jsme se měli setkat s druhou skupinou, vedl kouzelnou horskou krajinou. Pastvinami mezi skalisky. V dálce byly stále vidět bílé špičky masívu Sancy. Na konci vesničky Fohet jsme měli trochu problém. Opět kterým směrem se vydat. Dali jsme se doleva. Tím směrem ukazovala i cedule k sýrům. Ta ale vlastně ukazovala i na druhou stranu. Silnička vystoupala na nejvyšší bod této části mezi Fohetem a vesničkou Aydat (viz první foto ve spodní řadě). Po levé ruce jsme minuli menhir Pierre-Longue. A zase byl vidět vzdálený a vysoký masív Sancy. Po chviličce jsme narazili na ohradu s lamami. Snažili jsme se přátelsky oslovit, ale byly zcela netečné. O kus jsme narazili na oslíky. Úplná zoologická zahrada. Už jsme čekali jenom slony. Po prudkém sjezdu přes pár vesniček, které už měli více turistický charakter, jsme dorazili do Aydatu a k stejnojmennému jezeru Lac d´Aydat (837 m). Konečně byl čas na oběd. Bylo na čase. Byly dvě hodiny odpoledne. Bohužel poslední hodinu jízdy se nad námi stahovali mraky a voda stále hrozila. Nebylo vůbec příjemně. Zcela zjevně v těchto končinách při zhoršení počasí bude velmi nepříjemně!