Massif Central 2003 / 2. den: Petit Chaine des Puys

Trasa: ... Aydat 837 m / 3,25 km / 21,75 km - Sauteyras 854 m / 0,75 km / 22,5 km - Col de Vac 885 m / 0,75 km / 23,25 km - Col de la Ventouse 964 m / 2,25 km / 25,5 km - parking u Puy de la Vache 973 m / 3 km / 28,5 km - Puy de la Vache - Puy de Lassolas - křižovatka 1044 m / 2,5 km / 31 km - křižovatka 1097 m / 1,75 km / 32,75 km - Laschamp 967 m / 2,5 km / 35,25 km - péage Puy de Dóme 924 m / 5 km / 40,25 km - P Puy de Dóme 872 m / 0,75 km / 41 km, převýšení 822 metrů Popis cesty: Náročnější cestou jelo nakonec nejvíce lidí (konečných podob, kudy jely jednotlivé skupinky, však bylo více). Až do sedla Ventouse probíhala trasa po vedlejších silničkách. Nejtěžší byl nástup ze St-Saturninu do Oloix. Dost podobný známému Řevničáku u nás s tím rozdílem, že byl delší. Následoval kouzelný sjezd a výjezd závěrem soutěsky Gorges de Monne a poté příjemný průjezd horskou krajinou ve výši zhruba 900 metrů. Za sedlem Ventouse bylo nutno hlídat dobře místní značení, abychom se v lese mezi sopkami neztratili. Lesní terénní cesta až na pár krátkých míst byla pro všechny překonatelná. Stejně tak pokračování do Laschamp, které končilo průdkým sjezdem, často v úzkém lesním úvoze. Závěr už byl bez překvapení, střídala se silnice s lesními cestami víceméně po vrstevnici až na závěrečný dojezd od péage k parkingu.

Na druhém konci jezera Aydat, ve vesničce Sauteyras jsme zvolili nábližku mezi domky, abychom se co nejrychleji dostali na okresku D 213 a záhy dostihli sedlo Col de la Ventouse (964 m). To byl důležitý bod. Od tohoto bodu jsme chtěli podniknout největší dobrodružství toho dne. Dostat se jakoukoliv cestou k sopkám Puy de la Vache a Puy de Lassolas. Bylo nutné vyzkoušet cesty pro pěší mezi sopkami, jestli jsou schůdné i pro cyklisty. Zvolili jsme stezku GR 4. A ejhle, sjízdná byla. Pravda. Bylo na ní pár úseků, které všichni nevyjeli, ale důležité bylo, že se tyto cesty v zásadě jet dají. Zvláště když se dobře odkontroluje hustotu vrstevnic. Hůře se odhadují vzdálenosti. Cesta se motala lesem, poměrně divokým, téměř pralesního charakteru. Stále se točila, takže jsme moc nevěděli, jestli se sopkám blížíme nebo ne. Ale blížili. Do cesty se nám postavila asfaltka s velikým parkovištěm a cedulemi s různými prohlídkovými trasami kolem zmíněných sopek. První na řadě byla sopka Puy de la Vache (1167 m). Prudké stoupání lesní cestou (PR, GR 30) nás zavedla nejdříve na boční sopouch sopky a po překonání lávového suťoviska jsme se dostali přímo do kráteru sopky. Cesta pokračovala kouzelným údolím. U druhé sopky Puy de Lassolas (1187 m) začala cesta prudce stoupat v náročném terénu. Holky kola vedly a my, hoši jsme se snažili cestu vyjet. Pro mne byla téměř osudná. Při přehazování se mi řetěz zapletl do drátů zádního kola, řetěz tam zatáhl i přehazovačku a ta na první ohledání vypadala zničená. Přehazovačka byla se dala koupit nová, ale asi bych nesehnal držák k ní. A to by byl konec mého bicyklování. Hned první den! S Vláďou K. jsme přehazovačku opatrně vytáhli. A co dál s ohnutým držákem? Začal jsem jej narovnávat přes ostatní varovné hlasy. Věděl jsem, že to do určité míry jde. Šlo. Jenže přehazovačka byla stále  vyvrácená. Teprve opatrnou manipulací jsme ji nakonec vrátili do původní podoby a já začal zkoušet, dá-li se jet. Většina ostatních čekala mezitím kousek opodál pod stromy, neboť v té době zrovna poprchávalo. Kolo jsem radši vyvedl ostrým stoupáním. Příkaz na zbytek akce zněl: Nezatěžovat příliš řazení, neřadit v zátěži. Všechno zlehýnka, chtěl jsem-li vůbec pokračovat na kole. Cesta se naštěstí narovnala a za sopkou Puy de Mont Juger (1093 m) jsme dojeli po rovině na rozcestí s cest GR 30 a GR 4/441. Pustili jsme se doleva stále se točíce kolem sopky Puy de Lassolas, jejíž část holého hřebenu byla vidět.