Poté jsme sjeli po jižní straně sopky k úpatí sopky Puy de Fraisse (1120 m), otočila směr na jih a jel k druhé zajímavé sopce Puy de Cóme (1253 m). Až k níže položené planině s řídkým lesíkem Chabanne Vieille to byla terénní vložka. Bohužel cesty na sopku Puy de Cóme byly uzavřeny. Tak jsme to pod sopkou le Grand Suchet (1237 m) otočila na východ a vrátili se zpátky k rozcestí la Cime de la Plaine. Cestou na sevřené cestě jsme narazili na odpočívající Jelínky a na rozcestí potkali další skupiny našich. Různě jsme mísili a každý k autobusu vyrazil podle svého rozmaru. Já jsme se ještě jednou vrátil k sopce Pariou a jel dál na sever k sedlu Col des Goules (997 m). Nedojel jsem až úplně k němu. Na posledních 100 metrech začal veliký pád k silnici. Obrátil jsem a jel zpět k sopce Puy de Cóme. Vlastně jsem předchozí kolečko zopakoval znovu. Teprve potom jsem se vydal k busu, když mě chytil "hlaďák". Tatranka pomohla a zlehka jsem již nejel.

Některé čekala jenom večeře, některé ještě posezení u kávičky a vínka v místní milé hospůdce a samozřejmě čekání na Vláďu Kozáka. Kolem nás se míhali závodní trojice, neboť na sopce Puy de Dóme probíhali jakési závody. Téměř na konci peletonu přijel Vláďa. Vezl si nový ráfek. Narval do něj haldu drátů a měl kliku. Postarší Francouz se na to nemohl koukat. Nabídl mu pomoc. Usedl na plátěnou stoličku (později praskla), prohlásil, že kdysi dělal technika nějakému závodnímu cyklistickému týmu, všechny dráty vyndal. A začal pěkně po jednom pouze na jedné straně. Evidentně o tom něco věděl. Občas musel svoje dílo mírně poopravit, ale šlo mu to. Vláďa měl kliku. Asi by to dal dohromady, ale musel by tomu věnovat ještě celý následující den. Milý človíček, kterému jsme moc nerozuměl, ale bylo s ním fajn, nakonec kolo vycentroval. Nechal si vnutit pár českých  piv, poté políbil všechny naše děvy, nasedl do rozpadajícího se auta a ojíněn několika frťany odjel vstříc dalším nemehlům!

A my nakopli autobus a jeli nocí temnou (cca 150 km) k městečku Lioran v oblasti Monts du Cantal. Dojeli jsme hluboko v noci a skončili na velikém parkovišti uprostřed lyžařského střediska. Měli jsme kliku. Ani ne 50 metrů byla otevřená veřejná toilleta.