Massif Central 2003 / 4. den: Monts du Cantal
Krajina je stále prázdnější a prázdnější. Naopak na druhé straně se silnice ostře sklopí dolů a prudce padá k vesničce Mandailles. Tato část poskytuje nádherné výhledy na Puy Mary, Puy Griou a přímo protilehlou Puy Chavaroche (1739 m). Bacha na zákrutu ve vesnici Farnol. V té rychlosti je ostrá. Jen tak na dobrždění. Jestli si ji ovšem přitom sešupu někdo všimne. Dole v Mandailles (924 m) jsme zasedli k obědu a dali si místní auvergneské speciality. Hanka velice zajímavý slaný koláč/huspeninu/nádivku Pounti se švestkami a zeleninou. Já si dál Richaude, což není nic jiného, než uvařené brambory se šunkou, žampiony a vejci. Něco jako francouzské brambory. Přecpáni, napojeni vínem a vodou jsme se vydali největšímu převýšení, 600metrovému výjezdu do sedla Pas de Peyrol. Silnice mírně stoupala, nejdříve do městečka Rudez a pak dál, až do ostré vracečky na konci údolí zhruba ve výši 1200 metrů. Zde se měli objevit naši kolegové. Byli před námi, nebo nebyli? Těžko říci. Byly asi dvě hodiny odpoledne a zbývalo nám ještě 350 metrů na vrchol. Auta tam nemohla. Kousek výš na silnici byla závora. Konec. Dál už jenom na kole nebo pěšky. A pěšáků šlo hodně. Důvodem bylo to, že silnice byla ještě po zimě zasypaná uvolněnými šutry a v poslední fázi i přepažená sněhovými jazyky. Puy Mary byla stále vysoko nad námi. V sedle la Roche Noire (1531 m) nejtěžší část skončila. Zbytek na druhé straně hřebenu byl již povlovný. Zde bylo také nejvíce sněhu. Kolem 16. hodiny jsme stanuli v sedle Pas de Peyrol (1588 m), pod vrcholem Puy Mary (1783 m). My jsme s Hankou přemýšleli, jestli si nemáme pěšky na vrchol vyběhnout. Jenže ukazatel říkal, že je to hodinka. Tolik času jsme neměli a tak jsme mazali dál. |
A po kafi to začalo. Nástup je ostrý, než se v ostrých zákrutách
nevyjede aspoň do 1100 metrů. Pak se silnice trochu narovná a táhlým stoupáním, ale
ne vražedným, občas i s mírným poklesnutím se kroutí stále nahoru, až do sedla Col
de Pertus (1309 m).