Všichni dostali varování, takže bylo na každém, jak se zařidí. Prostě to nebylo pohodových 60 kilometrů s 300 metrovým převýšením (hahaha, ono to bylo téměř o tisíc víc!). Aleše s Jitkou jsme ztratili, jen co jsme do soutěsky Jonte vjeli. Mají díky fotografování specifické tempo, čili v podstatě se neposunují. Zrychlují až na závěr. My jsme také fotili, ale impozantní průjezd soutěskou Jonte jsme zvládli asi za hodinu a půl, maximálně za dvě. Stavěli jsme kvůli fotografování také mnohokráte, ale delší přestávky jsme udělali pouze dvě.

Nejdříve u kouzelného kamenného městečka les Douzes v ostré zákrutě pod skálou Roc St-Gervais. Podruhé jsme chvíli přemítali o návštěvě terasovitého muzea, ale nebyl čas.

Napálili jsme to do la Roziér, kde výškoměr ukázal cca 400 metrů. Tak to byl setsakramentský rozdíl proti  odhadu! V té chvíli bylo zřejmé, že každého čeká na závěr minimálně 600 metrů nahoru na náhorní planiny až do výše 1000 metrů. No nazdar, řekl jsem si. Někteří z našeho peletonu už byli mírně unaveni. Přeciť jenom jsme byli na kolech pátý den bez přestávky. Jenže Michelin, byť v měřítku 1:150  000 byl špatný rádce. Tyhle detaily v něm nejsou!