Massif Central 2003 / 5. den: Gorges de la Jonte

Ráno jsme se probudili na dosti nehezkém parkovišti obklopeném zástavbou domků. Pohled na potulující se postavy hledající vodu a místo na toiletu nemusel být pro místní příjemný. Mohli jsme jim připomínat zájezd kočovných kmenů mírně rabujících okolí. Snažili jsme se najít lepší místo v dohledném okolí. Nebylo. Jedno teda bylo. U sportovní haly, ale autobus nemohl přejet prolamovaný betonový most. Další hledání jsme nechali na večer, protože v tomto městečku jsme zůstávali i další noc a chtěli jsme něco na spaní pod širákem s možností udělat si ohýnek a zazpívat si. Také nás tou dobou strašil základní problém: Kde konečně nakoupíme kopačáky (umělohmotné pětilitrové demižóny s vínem)? Nechali jsme to také na dobu po návratu z celodenní trasy. Po snídani, kterou Aleš  vylepšil ranním nákupem croissantů, jsme se vydali do centra hledat informační centrum kvůli mapám. A hned nato jsme zapadli tradičně do ranní kavárny s WC. Kafe bylo skvělé, majitel byl fajn, pečivo jsme si mohli přinést z vedlejší pekárny. Kavárník mi sdělil, jak se vlastně jméno městečka Meyrueis vyslovuje, neb jsme o tom s Věrou vedli dlouhou debatu. Kavárník pravil, že "mejeruíz".

Do soutěsky Gorges de la Jonte jsme my kavárenský vyrazili asi poslední. Hned na začátku jsme potkali spoustu placatých žab. Jízda soutěskou byla okouzlující. Až do městečka la Rozier, což bylo 21 kilometrů, víceméně klesala. To byla havaj. V té době jsme již tušili, že trasa nebude tak úplně procházkou růžovým sadem. V nadmořské výšce městečka Rozier jsem se sekl. Žádných 800 metrů nad mořem, ale podstatně níž. To už bylo zřejmé z předchozí noční jízdy autobusu. Příliš moc stoupal na předpokládaných 100 metrů převýšení mezi Rozier a Meyrueis. No nešť.