Massif Central 2003 / 5. den: Gorges du Tarn

 

* velký okruh pokračoval za Les Vignes v soutěsce Gorges du Tarn dál proti řece a stoupání na náhorní plošinu začínal až v městečku La Maléne.
... Les Vignes 500 m / 36 - la Maléne 550 m / 49,5 km - St-Enimié 600 m / 65 km - Col de Coperlac 900 m / 70 km - Carnac 840 m / 76 km - sedlo 1100 m / 88 km - Meyrueis 780 m / 93 km
celkem: 93 km, převýšení 810 m
* zkrácený okruh počítal s výjezdem na náhorní plošinu právě v Les Vignes.
... Les Vignes 500 m / 36 - le Bruel 900 m / 41 km - St. Pierre 950 m / 48,5 km - Mont la Borie 940 m / 60 km - sedlo 1100 m / 67,5 km - Meyrueis 800 m / 72,5 km
celkem: 72,5 km, převýšení 760 m

Popis cesty: Plán vypadal, že trasa bude procházková. Ale nebylo tomu tak. Chyba vězela v tom, že z mapy Michelin nebylo možno přesně vyčíst nadmořskou výšku la Rozier. Ta byla odhadnuta při plánování pouze na cca 700 m.n.m. A to bylo málo. V každém případě sjezd z Meyrueis do la Rozier je velmi příjemný. Pokračováním údolím řeky Tarn je zcela nenáročné a pohodové. Problémem je, že únik z údolí znamenal vyšlapat ostrý výstup na hranu náhorní plošiny zhruba 500 metrů! Nám se velký okruh ještě prodloužil chybou čtení v mapě. Výjezdy z údolí na plošinu Méjean jsou v les Vignes, la Maléne a St-Enimie, ale bohužel v St-Chély, odkud jsme chtěli vystoupat. Museli jsme ještě zajet do St-Enimié. Odtud začíná dlouhé nekonečné šestikilometrové stoupání do sedla Coperlac. Na náhorní plošině se k obci Carnac pokračuje příjemným sjezdem, ale následují dva táhlé výjezdy. Nejsou náročné nebýt ostrého prudkého větru stále vanoucího od moře. Jízda se stává bojem o každý metr. Žádná pohoda. Finální sjezd do Meyrueis nemá chybu, ale kvůli větru jsme museli chvílemi šlapat i z kopce a nemohli fotografovat nádherné výhledy seshora do soutěsky Jonte. To byla velká škoda!

Vstup do další soutěsky Gorges du Tarn hned na kraji la Rozier, která měla být krásnější, začíná pobořeným mostem. Zářez kaňonu však nebyl tak hluboký a majestátní jako v případě soutěsky Jonte. Stěny byly dost zarostlé. Zajímavé byly zato vesničky na druhé straně břehu, za vodou, neb spojení se světem měli speciálními lanovkami, které se možná poháněly ručně. Lidé museli auta nechat na jednom břehu a lanovkovat se na druhý.