Nejdříve nastala složitá debata, o čem všem hlasovat a o čem nejdříve. To aby se hlasování zjednodušilo. Nakonec jsem se proboxovali k základnímu postupu otázek a začalo hlasování o dalším programu. Nejdříve se hlasovalo, jestli zůstat v Camargue celé dva nebo plánovaný program v této části Francie o jeden den zkrátit. Všichni byli pro zkrácení. Kromě Hanky a Iva. Jako vedoucí zájezdu jsem - na základě výše uvedené argumentace - konstatoval, že zůstáváme u moře dva dny. Dva účastníci si nepřáli změnu programu. A byl konec. Asi na minutu. Pak se přihlásila Hanka a řekla, že oni jsou také pro zkrácení, ale že chtěla vyzkoušet, jestli dodržím postup, který jsem prosazoval. Když mne takto vyzkoušela, tak prohlašuje, že ona i Ivo jsou také pro zkrácení pobytu v Camargue. Po tomto nečekaném způsobu hlasování jsme v jednání velkého churalu pokračovali. Hlasování nebyl konec. Dále muselo plénum rozhodnout, jestli zkrácení pobytu u moře znamená také odjezd ještě tentýž den od moře do hor? V tomto případě se našla třetina lidí, která chtěla ještě jeden večer pobýt u moře. A tím hlasování skončilo. Všichni se pobavili. Odsun od moře byl stanoven na ráno dalšího dne. Účastníci vyjadřovali přání, aby hlasování probíhalo častěji.

A vyrazili jsme do centra městečka Saintes-Maries-de-la-Mer. Vzhledem k tomu, že cíl byl jasný (maják l´Espiguete), bylo na jednom každém, jak se bude courat. Odjezd také podle toho vypadal. Já sám jsem si nejdříve zajel k jezerům (étang) a pokoušel jsem najít místní "havěť". Nejdříve jsem narazil na plameňáky, ale byli dost daleko od břehu. Pak jsem narazil na turisty na místních bělouších.

Teprve pak jsem odjel do městečka. Narazil jsem na Vláďu Kozáka, který se vracel pro nabitou baterii do kamery zpátky k autobusu. Čekal jsem na něj, aby nejel sám. V pohodičce jsme vyjížděli boční silnici z města ven ve směru na převoz Bac de Sauvage. Při výjezdu se ukázala, že kdybychom hledali místo na spaní na západní straně města, našli bychom podstatně lepší fleky. C´est la vie. A pak jsem zahlédl mezi stromy na Malé (Petit) Rhóně místní parník připomínající lodě na Mississippi. Rychle jsme dojeli na břeh a Vláďa jej natáčel. Protože byl daleko, já vyrazil po silnici, abych mu nadjel. Asi po třech kilometrech jsem dojel k přívozu Bac de Sauvage, kde zrovna převozník končil nástup. Na palubě stáli téměř všichni ostatní účastníci zájezdu a volali na mne "přidej". Další prý jede až za hodinu a půl. Zamával jsem jim, protože jsem musel čekat na Vláďu. A také jsem čekal na parník. A také se mi chtělo hrozně na toaletu.

Vláďa nejel a parní taky. Tak jsme fotil - určitě jako mnoho ostatních - bílého koně, který se pásl u přívozu. A Vláďa stále nikde. Jezdil prý po silnici sem a tam, protože nevěděl, kde jsem. Nakonec se objevil a pokračovali jsme po hlavní silnici k mostu u vesničky Sylvéréal. Cestou jsme narazili na stádo býků. Přiblížil jsme se jim na 30 metrů (viz spodní pravá fotografie a mávali jsme na ně červeným trikem. Naprosto znuděně se otočili a šli pryč. Srabi!