Massif Central 2003 / 7. den: Aigues-Mortes
Na hlavní silnici od Arles zhoustla doprava, ale hlavně se do nás začal
zepředu opírat silný vítr. Ke všemu ranní sluníčko vystřídaly temné mraky a každou
chvíli hrozila voda. Vzornou spoluprací jsme dojeli skupinu, která použila přívoz.
Samozřejmě že fotografičtí maniaci Aleš a Jitka se od ní dávno odtrhli. Nejdříve
jsme dotlačili opožďující se holky do závětří peletonu, Vláďa zůstal na konci hlídat
odpadající a já přejel dopředu, abych udával příznivější dámské tempo.
V té chvíli už nebylo moc o čem přemýšlet. Cíl byl jediný. Dojed z otevřených
planin co nejdříve do města Aigues-Mortes, kde byla jistě větší šance schovat
se, popř. v době deště strávit čas v příjemné hospůdce. Úkol nebyl splněn na 100
%, ale tak na 85. Za jízdy začalo mírně poprchávat, ale pláštěnka nebyla stále nutná.
Tak jsme minuli značku města a já už hledal pro jistotu nějakou střechu. Když jsme
projeli velikou kruhovou křižovatku na okraji Aigues-Mortes, začalo pršet. Naštěstí
100 metrů před námi byl obchoďák s velikou převislou střechou. Stačili jsme nastrkat
kola do přilehlého přístěnku a lilo. Měli jsme aspoň malou kliku!
Přestože nebe vypadalo tristně, deka se táhla, kam oko dohlédlo, počasí se asi po 40 minutách umoudřilo. Než jsme dojeli v hadu zbývající kilometr do historického centra Aigues-Mortes, slunce už téměř svítilo. Ve městečku se skupina přirozeně znovu rozpadla. Já jel fotografovat město po obvodě, ostatní se spíše zdržovali v centru, kde jsem na ně začas narazil. S Jitkou a Alešem jsme se u creperies dohodli, že jdeme na hradby. Je zbytečné říkat, co jsme viděli. To lépe ukáží fotografie. Za poznámku snad stojí jenom historie protestantů (hugenotů) v tomto kraji v průběhu 16. až 18. století, kteří tak dlouho odporovali královské moci, až si zhruba po 150 letech vzdoru vymohli náboženský patent pro jiné vyznání ve Francii, než katolické. V jedné z věží na obvodu hradeb byla expozice věnována této problematice. |
(Velká by byla,
kdybychom dojeli do centra a vlezli si do hospody.) Někdo si šel koupit
bagetu, sýr, někdo
koupil i víno. Za nějaký čas přijeli v dešti Jelínkovi. Požírali jsme pečivo, popíjeli
víno a koukali na nebe. V dešti jsme zahlédli přijíždějící Jitku s Alešem, zahnuli
však k druhému supermarketu. Mobilem jsem jim dal echo, kde jsme, ale neměli zapnutý
mobil. (Dost zmokli, jak potom přiznali.)