Massif Central 2003 / 7. den: Aigues-MortesNa hlavní silnici od Arles zhoustla doprava, ale hlavně se do nás začal zepředu opírat silný vítr. Ke všemu ranní sluníčko vystřídaly temné mraky a každou chvíli hrozila voda. Vzornou spoluprací jsme dojeli skupinu, která použila přívoz. Samozřejmě že fotografičtí maniaci Aleš a Jitka se od ní dávno odtrhli. Nejdříve jsme dotlačili opožďující se holky do závětří peletonu, Vláďa zůstal na konci hlídat odpadající a já přejel dopředu, abych udával příznivější dámské tempo. V té chvíli už nebylo moc o čem přemýšlet. Cíl byl jediný. Dojed z otevřených planin co nejdříve do města Aigues-Mortes, kde byla jistě větší šance schovat se, popř. v době deště strávit čas v příjemné hospůdce. Úkol nebyl splněn na 100 %, ale tak na 85. Za jízdy začalo mírně poprchávat, ale pláštěnka nebyla stále nutná. Tak jsme minuli značku města a já už hledal pro jistotu nějakou střechu. Když jsme projeli velikou kruhovou křižovatku na okraji Aigues-Mortes, začalo pršet. Naštěstí 100 metrů před námi byl obchoďák s velikou převislou střechou. Stačili jsme nastrkat kola do přilehlého přístěnku a lilo. Měli jsme aspoň malou kliku! (Velká by byla, kdybychom dojeli do centra a vlezli si do hospody.) Někdo si šel koupit bagetu, sýr, někdo koupil i víno. Za nějaký čas přijeli v dešti Jelínkovi. Požírali jsme pečivo, popíjeli víno a koukali na nebe. V dešti jsme zahlédli přijíždějící Jitku s Alešem, zahnuli však k druhému supermarketu. Mobilem jsem jim dal echo, kde jsme, ale neměli zapnutý mobil. (Dost zmokli, jak potom přiznali.) Přestože nebe vypadalo tristně, deka se táhla, kam oko dohlédlo, počasí se asi po 40 minutách umoudřilo. Než jsme dojeli v hadu zbývající kilometr do historického centra Aigues-Mortes, slunce už téměř svítilo. Ve městečku se skupina přirozeně znovu rozpadla. Já jel fotografovat město po obvodě, ostatní se spíše zdržovali v centru, kde jsem na ně začas narazil. S Jitkou a Alešem jsme se u creperies dohodli, že jdeme na hradby. Je zbytečné říkat, co jsme viděli. To lépe ukáží fotografie. Za poznámku snad stojí jenom historie protestantů (hugenotů) v tomto kraji v průběhu 16. až 18. století, kteří tak dlouho odporovali královské moci, až si zhruba po 150 letech vzdoru vymohli náboženský patent pro jiné vyznání ve Francii, než katolické. V jedné z věží na obvodu hradeb byla expozice věnována této problematice. |