Massif Central 2003 / 8. den: Orange

Slunce žhnulo a my fasovali oběd. Já neobědval. V městečku jsem totiž narazil na velice zvláštní pizzu. Koláč byl vysoký. Ukázalo se, že je asi z chlebového těsta. Pizza byla houževnatější, ale zajímavá. Po obědě jsme se posunuli do městečka Orange. Slunce pálilo. Autobusáci zaparkovali hned u jedné z největších památek, římské brány. Spíše intuitivně jsme se dostávali do centra. Městečko bylo vymetené, cedule ukazující k památkám na rozdíl od Arles žádné. Ale nezmýlili jsme se. Římské divadlo v Orange je impozantní stavba, zvláště když přicházíte a celá čelní stěna ční vysoko nad vámi. U vchodu návštěvník dostane magnetofon a při postupu divadlem může poslouchat historii téměř každého detailu. Nejzajímavější částí není ani popis architektonického řešení až po sanitární systém, jako spíše vývoj divadelnictví. Trochu se podobá současným trendům. Od vážných her ansámbl přešel k lidovým fraškám a taškařicím. Toto "lidové" divadelnictví vystřídaly kusy, kde herci hráli nazí. Do té doby, než to správce provincie jako nemravnou pornografii zakázal. Divadlo mělo šlus.

Součástí prohlídky byla i návštěva muzea, jehož exponáty dávaly jakýsi takýsi obraz historie oblasti Orange. Komu něco říká jméno vévoda Oranžský, tak asi bude tušit, že měla své slavné okamžiky. Z exponátů se dalo vyčíst, že kopec, do kterého byla vtěsnáno hlediště divadla, nechal vévoda přetvořit v obrovskou pevnost. Z té již téměř nic nezbylo. Kopec dnes slouží jako park, kterým vede spousta cestiček a stezek, bratru hodně poničených. Na každé straně úbočí se nahoru táhne schodiště, ale značně zdevastované, časem přecházející v kozí stezky zasviněné intimními materiály. Jako místo procházky zvolilo kopec docela dost Oranžských. Na cestě k autobusu jsme se téměř všichni srazili v jedné kavárničce, kterou kdekdo využil nejenom na kávu.

Navečer ještě stále za svítícího sluníčka jsme mířili do městečka St. Martin-d´Ardéche u východního ústí kaňonu řeky Ardéche. Krajina vedoucí  údolím Rhóny je pohledově velice zajímavá, nejzajímavější však byl most vedoucí přes řeku do města Pont-St-Esprit. Ten starý. Je velmi dlouhý a kroutí se jako had. Autobus jsme odstavili na parkovišti na kraji městečka St.Martin. Nebylo to ideální místo, protože voda byla daleko. Já se rozjel na kole směrem do soutěsky a Vláďa K. naopak zpátky do otevřené krajiny. Já jsem všehovšudy objevil velice živé městečko Sauze, kde bylo parkoviště pro autobusy, voda nedaleko, ale bylo to hodně mezi lidmi. Vláďa se vrátil s tím, že dva kilometry níže je hezké místo na louce, ale problém je možná na ní s busem dojet. V té době již byla téměř tma. A tak jsme se chopili oblíbeného hlasování. Vyhrála varianta už se nikam neposunovat. Vydalo se jídlo, sebrali jsme se a šli do víru nočního St-Martinu. Závěr dne v  hospodě byl příjemnou tečkou za celý horkým dnem, i když Aleš nebyl schopen sníst zmrzlinový pohár a stále