Naším dalším cílem bylo městečko Aiguéze, o kterém všechny reklamy z okolí pravily, že toto starodávné kamenné městečko musíme navštívit. Stále žijící skanzen. U St-Martinu jsme překročili most, který byl tak úzký, že minulého večera přes něj nemohl přejet náš autobus na druhou stranu. Městečko na skalnaté hraně přímo nad řekou Ardéche a přímo naproti St-Martinu bylo skutečně půvabné. Úzké stinné uličky, všechno z kamene a klid.

Zbytek cesty už byla jenom jízda ve skupině, v hadu, abychom desetikilometrovou vzdálenost do posledního městečka toho dne a zároveň místa setkání s pěšáky a autobusem, stihli před sedmou. Pěšáci měli cíl v St-Martinu kolem 18:00 a všichni dohromady na východní straně Rhóny u města Pont-St-Esprit. To jsme skutečně vzornou spoluprací záhy dosáhli. Snažili jsme se najít kostel, který jsme minulého dne viděli od řeky. Našli, ale byl zahalen korunami stromů. Tak jsme se úzkými uličkami vraceli do centra na kávu. Ivo chtěl z jedné prodejní kupky přendat pomeranč na druhou a málem se vyboural. Vláďa K. tvrdí, že to na kameru zachytil. Dali jsme si obrovské zmrzlinové poháry a vydali se k autobusu. Za mostem na levé straně nemohl být, přestože taková byla domluva. Nešlo tam zajet. Našli jsme pouze Jeleny, kteří tvrdili, že tu už hodinu jezdí a za tu dobu autobus nepřejel. Tak jsme odbočili napravo k řece a ejhle, autobus zde  parkoval. Po večeři jsme zvedli kotvy a jeli do místa podle náhradního programu, pohoří Pilat. Kytaristi zkrotili své hřbety a byli ochotni hrát za jízdy. Nočním cílem bylo městečko Bourg Argental na jižních svazích Mont Pilat. Ale zrada! V blízkosti města Annonay jsme zjistili, že další pokračování do hor bude bez nás. Autobusy na silnici N 82 nesměly! Tak jsme se museli vrátit a jako náhradní cíl jsme zvolili městečko Pélussin. V noci jsme zhruba čtyři kilometry výše do kopců našli divoké parkoviště. Bylo pozdě, většina již spala. Jediný jsem si lehl ven ke koním. Byli za ohradou a koukali na mne celou noc.