Massif Central 2003 / 11. den: závěr zájezdu

Projížděl jsem centrum starého Rauenbergu. Hezké městečko. Já spíše vyhlížel vlajku McDonalda, neboť kousek opodál byl autobus. A pak jsem konečně hamburgrárnu zahlédl. Miloučké místo. U autobusu byly jenom řidiči, Franta však ještě spal. Nebyly ještě čtyři hodiny,  hodina domluveného návratu. Tak jsem v klidu čekal s pivem asi pět minut, než se čas  naplní. Dojel jsem si k McDonaldovi dát si pommes frites a umýt se. U autobusu jsem si rozložil všechny věci a začal debordelizovat bordel, který v mých věcech za uplynulé dny zájezdu nastal. Pěkně polehoučku. Měl jsem čas. Věděl jsem, že ostatní teprve před hodinou vyrazili ze Speyeru a i kdyby makali, tak tu budou kolem páté (byli až v šest). Pomalu jsme se zcivilizoval, dal si další pivo, neb již docházely a lehl si do trávy a čekal.

Čekal jsem asi hodinu. Peleton se prý různě ztrácel, občas se píchlo a tak skupina postupovala poněkud pomaleji. Koneckonců, nikdo je nehonil. A pak nastalo šťastné shledání vedoucího se svými ovečkami. Hanka R. vytáhla šampus a jménem ostatních mi začal děkovat za bezvadný zájezd. Je to milé, ale abych pravdu řekl, nikdy nevím, jak se u toho tvářit, a tak se tvářím blbě. Vlastně nejraději bych se tomu vyhnul, ale to by nebylo slušné. Tak jsme stal s ostatními v kruhu, než obsah láhve zmizel.

A pak už není moc co vyprávět. Začali jsme především vázat kola, a to pořádně, protože nás čekal poslední přesun, byť ne již tak dlouhý. Kolem 19. hodiny jsme bez komplikací opustili Rauenberg a vyrazili k Praze. Návrat proběhl v pohodě a doma jsem byli v pondělí hluboko nad ránem. Všichni měli výtečnou šanci se opět zařadit do pracovního procesu. Jak hnusné, hned bych jel pryč někam jinam znovu!