Mikuláš 2003: 2. den - cestou necestou do Josefova dolu

Trasa: Horní Maxov - Maxovský hřbet - Kamenná studánka - pod Slovankou - parking nad Hraběticemi 3 km - vodní nádrž Josefův Důl - památka Věry Splitkové - Jelení potok - Peklo (hospoda) 5 / 8 km - červená - Josefův Důl (chata M. Dreslera) - Karlov - Maxovský hřbet - Maxov 7 / 15 km

Ranní počasí stálo taky za pendrek. Kolaři na vyjížďku ani nepomysleli. Táňa telefonovala, že to s Vláďou R. tradičně nestíhají, ale že se určitě objeví navečer. Zato Aleš s Jitkou dojeli ze "sobotníků" odpovědně včas. Jenže pátečníci lelkovali a tak jsme místo v 10:00 vyrazili až o hodinu později. Nebylo kam spěchat. Bylo fakt hnusně. Krajina nebyla vůbec vidět. 

Trasa nebyla tentokráte dopředu promyšlena. Bylo v prvé řadě rozhodnuto, že využijeme Martinova pozvání (v sobotu večer odjížděl). O tom, jakým směrem do Josefova Dolu k němu vyrazíme, se rozhodovalo hlasováním. Na tento oblíbený způsob řešení se Aleš hrozně těšil. Otázka zněla: Zda-li půjdeme od chaty U Maxe doprava nejkratší cestou do Josefova Dolu, nebo doleva přes Slovanku a přehradní nádrž Josefův Důl a teprve na závěr dne k Martinovi. Vyhrálo "levo". Asi po 100 metrech chůze jsem navrhnul, že když vše stojí za pendrek, tak si musíme udělat cestu zajímavou my sami. A jak jinak, než cestou necestou mimo značené trasy. Nejdříve jsme přes soukromé pozemky vylezli na Maxovský hřbet, kde jsme narazili na turistickou červenou. Po dalších 100 metrech směrem Slovanka jsem přikázal zatočit na širokou lesní cestu. Ne všichni byli spokojeni s tímto rozhodnutím a chtěli o tom znovu hlasovat. Tentokráte nebylo hlasování připuštěno. Po prostupu lesem jsme narazili na další červenou. Ale jakou? Mapa se nechtěla snášet se realitou. Rady porady nebyly k ničemu, tak jsme se zeptali. Slovanka byla na dohled, Severák před námi. Vylezli jsme holt z lesa jinde. Místní kluci nám poradili zkratku a vzápětí jsme byli na parkovišti před Vodní nádrží Josefův Důl. Aleš mohl mít zase radost, protože došlo na druhé hlasování. Ti, co chtěli na Prezidentskou chatu, prohráli. Šlo se rovnou k přehradě. A měli jsme kliku. Když jsme pročítali informační tabule a řešili odborně, co je to Bankiho turbína, vylezl chlápek a vše nám zodpověděl. Možná to byl sám Banki. Nejdříve nám sdělil, že zmíněná turbína je takový bazmek a začal vysvětlovat detaily. Nejvíce to chápaly holky. Dozvěděli jsme se mj. i to, že i když je hladina hluboko pod normální úrovní (místo 39 metrů jen 35), vody je dost.